Aktuality 2021

Dianin chrám (Rendez-vous) v Lednicko-valtickém areálu v zimě

 

Krásný adventní čas, požehnané Vánoce a šťastný nový rok 2022
 
Vám přeje
 
Historický spolek Liechtenstein

 

Vyšlo nové číslo Zpravodaje Historického spolku Liechtenstein
 
29. prosince 2021: Druhé číslo 9. ročníku Zpravodaje Historického spolku Liechtenstein připomíná několik letošních významných výročí a událostí a informuje o zajímavých knihách. Z obsahu vybíráme:
 
- 300. výročí úmrtí knížete Antona Floriána z Liechtensteinu
- 225. výročí narození knížete Aloise II. z Liechtensteinu
- dvě výročí významných knížecích lesníků
- Historická medaile Univerzity Karlovy pro knížete Hanse-Adama II. a rod Liechtensteinů
- nové knihy ad.
 
Zpravodaj HSL ke stažení naleznete zde:    https://www.hs-liechtenstein.cz/zpravodaj_hsl_2_2021_final.pdf
 
 
 
Rozhledna knížete Lichtenštejna v Krnově s nočním osvětlením
 
Město Krnov, hlavní město bývalého Krnovského knížectví, provedlo v letech 2020-2021 celkovou opravu Rozhledny knížete Lichtenštejna, stojící na vrchu Cvilín. Od 3. prosince do půlnoci září do noci díky novému nasvícení.  Příští rok si město připomene 400. výročí příchodu rodu Liechtensteinů.
 
Krnov 3. prosince 2021: Dvacet osm metrů vysoká rozhledna na Cvilíně byla postavena v letech 1902 až 1903 podle projektu architekta Ernsta Latzela z iniciativy Moravskoslezského horského spolku a za významné finanční podpory vládnoucího knížete Jana II. z Liechtensteina (1840-1927). Původně byla horní část rozhledny zakončena pět metrů vysokou věžičkou s vřetenovým schodištěm, ale protože narušovala statiku rozhledny, musela být při nedávné opravě snížena. Rozhledna zvaná „Rozhledna knížete Lichtenštejna“ stojí na severním svahu Předního Cvilínského kopce (441 m n. m.; též Hradisko, lidově kopec Cvilín). Nedaleko jsou zbytky hradu a barokní poutní kostel sv. Kříže a Sedmibolestné Panny Marie). 
 
 
Opravená rozhledna knížete Lichtenštejna nad Krnovem (foto.www.krnov.cz)
 
Věž byla vybudována na základu nepravidelného osmihranu o maximálním průměru 7,9 metru a výšce 4,55 metru nad terénem. Tloušťka kamenného zdiva je 100 až 110 centimetrů. Od výšky 4,55 metru rozhlednu tvoří válec o vnějším průměru 4,66 metru do výšky 23,5 metru. Jedná se o kamenné zdivo, které je v pěti úrovních proloženo zdivem cihelným. Ve čtyřech místech z vnější strany je dřík dodatečně sepnutý táhly z pásové oceli. Kolem válce rozhledny je ve výšce 13,40 metru vystupující balkon. Celková výška rozhledny je 28,3 metru a na její vrchol vede 144 schodů.
Více informací o osvětlené rozhledně naleznete zde:   https://bruntalsky.denik.cz/zpravy_region/rozsviceni-rozhledny-na-cviline-straznici-202.html
 

Vojenské uniformy Liechtensteinů - výstava na zámku v Kuníně

Výstava "Pevně a jasně – Lichtenštejnové ve službách monarchie" připomíná odkaz knížecího rodu ve vojenských dějinách střední Evropy.

Kunín 19. listopadu 2021: Jednou z nejcennějších zámeckých staveb na severní Moravě je zámek Kunín nedaleko Nového Jičína a Opavy, neboť je dílem jednoho z nejvýznamnějších architektů vídeňského baroka Johanna Lucase von Hildebrandta (1668-1745) z let 1724-1736. Zahradní průčelí se podobá jím navržené rezidenci salcburských arcibiskupů „Mirabell“, proto se kunínskému zámku říká také „malý moravský Mirabell“.   

Zámek koupil kníže Antonín Florián z Liechtensteinu, jeden ze zakladatelů Lichtenštejnského knížectví a jeho rod ho vlastnil v letech 1708-1757 (připomíná ho např. alianční erb Liechtensteinů a Harrachů v průčelí zámku). V roce 1723 zámek zdědila jeho dcera Marie Eleonora (1703-1757), která se provdala za významného císařského diplomata hraběte Bedřicha Augusta z Harrachu (1696-1749). Jejich vnučkou byla hraběnka Marie Waldburga zu Zeil (1762-1828), která v Kuníně v letech 1792-1814 provozovala proslulou soukromou školu, ve které se vyučovalo podle zásad osvícenců a nejnovějších poznatků pedagogiky (jedním ze žáků byl i pozdější "otec české historiografie" František Palacký) - díky tomu se setkávala s problémy ze strany úřadů a školu musela nakonec uzavřít.  

V zámku Kunín bude zajímavá výstava vojenských uniforem Liechtensteinů 

Na zámku se nachází zhruba polovina velmi cenné portrétní galerie hrabat z Hohenemsu, kterým do roku 1698 a 1712 patřila panství Schellenberg a hrabství Vaduz, která koupil kníže Jan Adam I. z Liechtensteinu a roku 1719 je císař Karel VI. spojil a povýšil na říšské knížectví "Liechtenstein". Druhá polovina galerie je vystavena v Městském muzeu a galerii města Poličky, včetně největšího renesančního obrazu ve střední Evropě (212x543 cm) z roku 1578 - více viz Aktuality z 12. 12. 2017: https://www.hs-liechtenstein.cz/Aktuality-2017.html .

Nyní se Liechtensteinové "vrací" na zámek Kunín prostřednictvím výstavy "Pevně a jasně – Lichtenštejnové ve službách monarchie" prezentující na čtyři desítky vojenských uniforem ("Pevně a jasně" je heslem knížecího erbu). Výstava bude otevřena od 21. litopadu t. r. a v příštím roce bude k vidění i na dalších zámcích, které dříve rodu Liechtensteinů patřily. Je to další cenný příspěvek k poznání pravdivé historie, odkazu a zásluh jednoho z nejvýznamnějších knížecích a panovnických rodů ve střední Evropě. https://nasregion.cz/co-nosili-lichtenstejnove-odhali-to-vystava-zamku-kunin-241004/

Připomeňme, že Liechtensteinové jako vojáci v roce 1841 přispěli ke vzniku dostihových závodů "Velká pardubická". Velitel pardubické posádky generál František de Paula princ z Liechtensteinu (1802 – 1887) zde totiž inicioval založení Pardubické honební společnosti (viz Aktuality 14. 10. 2018 https://www.hs-liechtenstein.cz/Aktuality-2018.html). V roce 1856 zde tato společnost uspořádala první koňské dostihy, první ročník závodů pod názvem „Velká pardubická steeplechase“ se běžel 5. listopadu 1874. - Doplňme, že Lichtenštejnské knížectví zrušilo svou armádu už v roce 1868 a od té doby je neutrální zemí (i za obou světových válek). 

 

Vládnoucí kníže Hans-Adam II. z Liechtensteina převzal ve Vaduzu Historickou medaili Univerzity Karlovy z rukou jejího rektora

Praha/Vaduz 2. listopadu 2021: Dne 26. dubna t. r. Kolegium rektora Univerzity Karlovy přijalo návrh Historického spolku Liechtenstein a udělilo Historickou medaili vládnoucímu lichtenštejnskému knížeti Hansi-Adamu II. za: „zásluhy jeho rodu o rozvoj Moravy, Slezska a Čech a za jeho osobní přispění k podpoře vědy, školství, ochrany přírody, přímé demokracie, sociálních a zdravotních projektů v současném světě“. Z důvodu probíhající globální pandemie coronaviru neproběhl slavnostní ceremoniál v Magna Aula Univerzity Karlovy v Praze, ale medaili oceněnému předal rektor univerzity prof. Tomáš Zima dnes na hradě Vaduz.  

"Ocenění, které jsem dnes od představitelů Univerzity Karlovy převzal, vnímám jako gesto našeho vzájemného porozumění," řekl J.J. Hans Adam II. "Jednak jako projev pochopení pro to, že naše rodina vždy chápala Moravu, Slezsko a Čechy jako svůj domov a podle toho o tyto regiony vždy pečovala: s náležitou pečlivostí, trvale udržitelným způsobem a při respektování krajiny, přírody a lidí. A za druhé také jako pochopení toho, že úspěšná budoucnost není možná bez vzdělání, vědy, umění a spolupráce. A já bych chtěl pražské univerzitě poděkovat nejen za medaili, ale i za toto porozumění."
 
Jeho Magnificence pan rektor prof. Tomáš Zima k předání ocenění řekl: „Naše univerzita, uděluje historické medaile významným osobnostem. Jde o vhodnou a vzácnou příležitost, při které je možné poděkovat knížeti J. J. Hans-Adamovi II.  i jeho předkům za kulturní odkaz, který zanechali v českých zemích a i za jejich současné projekty ve světě. Bylo mi ctí a potěšením se s ním dnes setkat a medaili mu osobně předat."

 

Rektor Univerzity Karlovy prof. Tomáš Zima předává Historickou medaili univerzity Jeho Jasnosti vládnoucímu lichtenštejnskému knížeti Hansi-Adamovi II. na hradě Vaduz 

 

Vychází první kniha o reformě dělostřelectva maršála Josefa Václava z Liechtensteinu

Praha 27. října 2021: Nakladatelství Universum vydá koncem listopadu t. r. dlouho očekávanou knihu Pavla Juříka "KRÁLOVNA BITEV, České země a vznik moderního dělostřelectva". Kniha podrobně představuje velmi významnou, ale dosud méně známou, dělostřeleckou reformu "otce rakouského dělostřelectva" polního maršála Josefa Václava knížete z Liechtensteinu (1696-1772), která dala vzniknou nejlepší "artilérii" v Evropě. Pro nás je potěšující, že podstatná část reformy se uskutečnila v jižních Čechách a klíčovou roli v ní sehráli tři pražští rodáci: maršál Josef Václav z Liechtensteina a bratři polní maršálové Anton Ferdinand a Ondřej Leopold Feuersteinové. 

Kniha "Královna bitev" vůbec poprvé předkládá čtenáři teprve nedávno objevené informace o vzniku moderního evropského dělostřelectva, které připravoval mimořádně schopný diplomat a vojevůdce polní maršál Josef Václav z Liechtensteina u Týna nad Vltavou v letech 1744-1753. Jím modernizované dělostřelectvo se zasloužilo o mnoho porážek pruské armády, včetně strategického vítězství v bitvě u Kolína 18. června 1757, které zachránilo územní integritu českého státu (hrozící anexe Pruskem), i habsburské monarchie. Ne nadarmo se bitva u Kolína (18. 6. 1757) označuje za den, kdy se "znovu narodila habsburská monarchie". 

Novou výzbroj a taktiku postupně převzaly všechny evropské armády a setkáváme se s ní dodnes. Čtenář se v bohatě ilustrované knize seznámí s hlavními osobnostmi Liechtensteinovy reformy, s jejich vynálezy, změnou výzbroje a taktiky, unikátním dělostřeleckým polygonem v jižních Čechách, který může aspirovat na zařazení na seznam vojenských památek UNESCO, i s dělostřeleckou školou v Rudolfově, která byla první ve střední Evropě. Plány staveb dělostřeleckého polygonu (dochovaná rozsáhlá cvičná pevnost ad.) navrhl inženýr Johann Ferdinand Schor profesor Stavovské inženýrské školy v Praze (zal. roku 1717 - nejstarší civilní technická vysoká škola v Evropě - dnes ČVUT). Nechybí profily a portréty klíčových osobostí, mědirytiny rozhodujících bitev a kapitoly o historii dělostřelectva před rokem 1744 a od roku 1772 dodnes, ve které čeští dělostřelci a technici zanechali nesmazatelnou stopu. 
 
Rozměrná kniha vychází při příležitosti 250. výročí úmrtí „otce rakouského dělostřelectva“ polního maršála knížete Josefa Václava z Liechtensteinu (9. srpna 1696 Praha – 10. února 1772 Vídeň).
 
Kniha má přes 350 stran, na 360 barevných ilustrací, ze kterých je mnoho (především autorem objevených archivních dokumentů, kreseb nebo plánů) publikováno vůbec poprvé. Nechybí jmenný rejstřík ani podrobné zdroje informací. "Královna bitev" je určena pro zájemce o historii českých zemí, jižních Čech, vojenství, dělostřelectva nebo historii techniky. Další informace o knize naleznete zde: https://www.knizniklub.cz/knihy/557663-kralovna-bitev-ceske-zeme-a-zrod-moderniho-delostrelectva.html
 

100. výročí lichtenštejnské Ústavy z roku 1921

Vaduz 6. října 2021: V úterý 5. října 2021 si Lichtenštejnsko připomnělo sté výročí své Ústavy. Nová Ústava nahradila Ústavu z roku 1862 (první ústava pochází dokonce až z roku 1848). Ústava z roku 1921 v sobě jedinečně spojila prvky parlamentní demokracie, dědičné monarchie s panovníkem nadaným aktivními právy a funkcemi a s rozsáhlými právy voličů v oblasti přímé demokracie.
 
K významné úpravě lichtenštejnské Ústavy došlo v roce 2003 na základě referenda, do té doby byla provedena řada dílčích úprav např. roku 1984 bylo rozšířeno volební právo i na ženy. Ústavní reformu navrhl kníže Hans-Adam II. a podpořilo ji 64,3 procent voličů, při vysoké volební účasti 87,7 procent.
 
 
Sté výročí lichtenštejnské Ústavy si připomněl Zemský sněm, vláda, i vládnoucí kníže Hans-Adam II. a dědičný princ Alois projevy a výstavou originálu Ústavy
 
 
Originál Ústavy Knížectví Liechtensteimn z roku 1921
 
 
 
Ke 100. výročí lichtenštejnské Ústavy vydala Lichtenštejnská pošta tři poštovní známky
 

300. výročí úmrtí knížete Antonína Floriána z Liechtensteinu - "Otce Lichtenštejnska"

3. října 2021: Před 300 lety 11. října 1721 zemřel kníže Antonín Florián z Liechtensteinu, který se do historie zapsal jako jedna z nejvýznamnějších osobností rodu a zakladatel Knížectví Liechtenstein v roce 1719. Teprve v posledních letech podrobněji zkoumáme jeho život a dílo, jejichž stopy nenalezneme pouze ve Vídni nebo Valticích, ale také v severočeském Rumburku.

Prosadil se jako císařský diplomat, vychovatel a hofmistr budoucího císaře Karla VI., se kterým několik let bojoval o "španělské dědictví", i jako pozdější císařský hofmistr ve Vídni. Zanechal po sobě odkaz jako dobrý hospodář, stavebník a mecenáš umění. Podrobnější informace o jeho životu a dílu naleznete v přiloženém dokumentu. https://www.hs-liechtenstein.cz/antonin_florian_z_liechtensteinu_300_let_1721.pdf

 

Nejvyšší hofmistr císaře kníže Antonín Florián z Liechtensteinu

 

Nová kniha NPÚ - ZÁMEK BUČOVICE

Praha 1. října 2021: Národní památkový ústav ÚPS v Kroměříži vydala v září t. r. publikaci věnovanou jedné z nejvýznamnějších renesančních památek na Moravě zámku v Bučovicích. Autoři Michal Konečný a Zdeňka Míchalová na 192 stranách seznamují čtenáře s historií, interiéry a exteriéry bučovického zámku, který byl v letech 1597-1945 majetkem rodu Liechtensteinů. Do jejich vlastnictví se dostal dlouho před Bílou horou roku 1597 sňatkem knížete Maximiliána z Liechtensteinu s krásnou Kateřinou dcerou Jana Šembery Černohorského z Boskovic, jednoho z nejbohatších moravských pánů (vyženil také nedaleké panství Pozořice). Jeho bratr Karel I. se v roce 1596 oženil s její sestrou Annou a sňatkem získal panství Černá Hora a Úsov.

Zámek Bučovice patří mezi perly renesance na Moravě, jeho arkády kolem nádvoří patří k největším a nejkrásnějším v České republice. Nádherným a unikátním uměleckým dílem jsou např. Císařský a Zaječí sál (fresky zobrazují obrácený svět - zající představují lidi a naopak), ale uměleckých skvostů zde nalezneme mnohem více. Pro zájemce o historii rodu Liechtensteinů a jejich majetků v českých zemích, je kniha skutečným průvodce nabitým informacemi a kvalitními fotografiemi. Knihu je možné zakoupit na zámku Bučovice nebo na e-shopu NPÚ: https://www.npu.cz/cs/npu-a-pamatkova-pece/npu-jako-instituce/publikace/75049-zamek-bucovice

 

 

Loretánské slavnosti v Rumburku

Rumburk 11. září 2021: Město Rumburk a jeho návštěvníci si připoměli působení rodu Liechtensteinů na Rumbursku. Panelová výstava seznamuje zájemce s Liechtensteiny jako knížecím rodem a zejména jako vrchnost a majitele panství Rumburk od roku 1681, až do první pozemkové reformy po roce 1919. Panelová výstava bude ke zhlédnutí areálu Lorety do konce října t. r. Seznámit se s ní můžete i zde: https://www.hs-liechtenstein.cz/lichtenstejnove_-_panely_na_vystavu-min.pdf

Sobota dopoledne byla věnována prohlídce zámku v Rumburku, který svou současnou podobu získal za přestaveb provedených knížaty Antonem Floriánem a Josefam Václavem z Liechtensteinu. Na konci sobotního odpoledne se v rumburské Loretě konala zádušní mše za všechny členy rodu Liechtensteinů.

Fotografie z průběhu Loretáských slavností v Rumburku a návštěvy zámku (foto: Libuše Hlinková) 

 

Program Loretánských slavností v Rumburku

Rumburk 3. 9. 2021: Pro zájemce o návštěvu Loretánských slavností v Rumburku, které se konají v pátek až sobotu 10. a 11. září 2021, přikládáme úplný program ke stažení. https://www.hs-liechtenstein.cz/loretanskeslavnosti21_rozpis_a3.pdf Součástí sobotního programu 11. září je přednáška a výstava o rodu Liechtensteinů v Rumburku a zádušní mše za členy rodu Liechtensteinů. Výjimečně bude v sobotu 11. září v 10.00 možná prohlídka rumburského zámku, který svou současnou podobu získal za knížete Antona Floriána z Liechtensteinu a polního maršála knížete Josefa Václava z Liechtensteinu.

 

Morový sloup na Lužickém námestí v Rumburku je další z památek na rod Liechtensteinů v tomto severočeském městě 

(foto: Wikipedia Pudelek)

V letošním roce si město Rumburk připomíná 340. výročí koupě rumburského panství knížetem Antonem Floriánem z Liechtensteinu. V říjnu uplyne 300 let od úmrtí knížete, který byl vychovatelem budoucího císaře Karla VI. (otce Marie Tereze), diplomatem a nejvyšším hofmistrem císaře. Více informací o této pozoruhodné osobnosti přineseme v měsíci říjnu.  

 

Poslední rozloučení s kněžnou Marií z Liechtensteinu

Vaduz 27. srpna 2021: V sobotu 27. srpna ve 14.00 se v katedrále sv. Florina ve Vaduzu konalo poslední rozloučení s Její Jasností Marií Aglaë kněžnou z Liechtensteinu, manželkou vládnoucího knížete J. J. Hanse-Adama II. Obřad se konal za účasti rodiny, vlády a členů Zemského sněmu, prezidenta Rakouské republiky Heinze Fischera, zástupce švýcarské vlády, španělské královny Sofie, lucemburské princezny Sibylly a na 300 dalších pozvaných hostů. Rakouského prezidenta doprovázela velvyslankyně Lichtenštejnska v Rakousku a České republice J. J. Marie-Pia Kothbauer princezna Liechtenstein.

Obřad celebroval arcibiskup vaduzský Wolfgang Haas. Lichtenštejnsko bylo náhlým odchodem oblíbené kněžny zdrceno a od jejího skonu až do posledního rozloučení drželo sedmidenní státní smutek. Kněžna zemřela náhle v sobotu 21. srpna ve věku 81 let. Její harmonické manželství s knížetem Hansem-Adamem II. trvalo 54 let a bylo obdařeno čtyřmi dětmi.

Rakouského prezidenta Hainze Fischera s manželkou doprovázela paní velvyslankyně Marie-Pia Kothbauer princezna Liechtenstein (vpravo)

Fotografie: Vaterland.li 

 

Zemřela kněžna Marie-Aglaë z Liechtensteinu

Vaduz 21. srpna 2021: V sobotu 21. srpna 2021 ve věku 81 let zemřela Její Jasnost kněžna Marie Aglaë z Liechtensteinu, manželka vládnoucího lichtenštejnského knížete Hanse-Adama II. Narodila se v paláci Kinských na Staroměstském náměstí v Praze 14. dubna 1940 jako čtvrté ze sedmi dětí hraběte Ferdinanda Kinského ze Vchynic a Tetova a hraběnky Henrietty von Ledebur-Wicheln.Do května 1945 žila se svými rodiči na zámku v Horažďovicích, poté její rodina odešla do Německa. Hraběnka Marie Kinská vystudovala reklamní grafiku na Mnichovské univerzitě.

V roce 1967 se Marie Aglaë Kinská ze Vchynic a Tetova provdala za prince Hanse Adama II. z Liechtensteinu, který se ujal vlády v roce 1984 jako regent a roku 1989 jako vládnoucí kníže. Kněžna přivedla na svět čtyři děti, syny Aloise, Maximiliana a Constantina a dceru Tatjanu. Po tři desetiletí stála kněžna Marie v čele Lichtenštejnského Červeného kříže a po celý život byla známá svou prací v oblasti sociální péče a charity nebo kultury.
 
Ve středu 18. srpna 2021 kněžna Marie utrpěla vážnou mozkovou příhodu, po které byla převezena na kliniku ve švýcarském Grabsu. Zde v sobotu 21. srpna zesnula „pokojně a s velkou důvěrou v boha“ v kruhu rodiny. Poslední rozloučení s kněžnou Marií se bude konat v sobotu 28. srpna ve 14.00 v chrámu sv. Florina ve Vaduzu, za účasti pozvaných hostů.
 
Tisková zpráva knížecího domu v češtině (24. 8. 2021): https://fuerstenhaus.li/cs/kn%C3%AD%C5%BEec%C3%AD-rod/jj-knezna-marie-aglae/
 
Malá vzpomínka na Její Jasnost kněžnu Marii z Liechtensteinu ze 14. dubna 2011 (71. narozeniny): https://www.youtube.com/watch?v=ZvaRrXpoXeI

 

Loretánské slavnosti v Rumburku připomenou i rod Liechtensteinů

Před 340 lety koupil kníže Anton Florián z Liechtensteinu panství Rumburk. Kníže zde vybudoval leretánskou kapli, která je nejsevernější "Loretou" v Evropě.  Její historii a příchod rodu Liechtensteinů připomenou 10.-11. září 2021 "Loretánské slavnosti".  

Rumburk 16. srpna 2021: V roce 1681 koupil císařský diplomat a budoucí vychovatel a nejvyšší hofmistr císaře Karla VI., kníže Anton Florián z Liechtensteinu severočeské panství Rumburk za 290.000 zlatých. Zbožný kníže dal v Rumburku v letech 1704-1709 vybudovat věrnou kopii „Svaté chýše“ z italského města Loreto. Dostavba ambitů pro ochranu poutníků byla započata až roku 1743. Jako poslední byla v letech 1768-1770 postavena kaple Svatých schodů.

Loretánská kaple Panny Marie je nejvýznamnější památkou města Rumburku. Je to nejseverněji vybudovaná loretánská kaple nejen v českých zemích, ale v celé Evropě. Je také jednou z nejkrásnějších a nejvěrnějších kopií italského originálu, oproti němu však není postavena z mramoru, ale z pískovce. Po roce 1948 tato cenná stavba chátrala a do své původní krásy byla navrácena až nákladnou opravou po roce 2000. Dnes je opět nejvýznamnější architektonickou památkou města Rumburku.

Roku 1718 se kníže Anton Florián dohodl na výměně Rumburku za knížectví Liechtenstein se svým synovcem polním maršálem Josefem Václavem z Liechtensteina (1696-1772). Maršál byl úspěšným vojevůdcem a reformátorem rakouského dělostřelectva (reforma se připravovala na dělostřelecké střelnici u Týna nad Vltavou v letech 1744-1753), které se od roku 1757 zasloužilo o řadu porážek pruské armády (rozhodující byla vítězná bitva u Kolína 18. června 1757). Maršál dal přestavět rumburský zámek v barokním slohu a v této podobě se dochoval dodnes.    

Připomeňme, že v nedalekých Zahrádkách u České Lípy Liechtensteinové vlastnili zámek s rozsáhlým parkem. Zámek je majetkem Univerzity Karlovy v Praze, v roce 2003 vyhořel. Na tomto zámku žil kapitán řadové lodě rakousko-uherského námořnictva Johann z Liechtensteinu (1873 - 1959), který byl u námořníků oblíben pro svůj lidský a spravedlivý přístup k nim a velitelské schopnosti. Za vzpoury v Boce Kotorské 1. února 1918 se mu podařilo uklidnit situaci na své lodi moderním a rychlém křižníku Novara a její posádka nakonec od vzpoury ustoupila. S povstalci se dohodl na volném odchodu všech námořníků, kteří se k jejich vzpouře nepřidají. Tím zachránil stovky lidských životů. Zde je mezi Rumburkem a Bokou Kotorskou spojující linkou vzpoura vojáků a námořníků v roce 1918, kteří chtěli ukončit světový válečný konflikt.

Více informací o rodu Liechtensteinů v severočeském městě Rumburku nebo Zahrádkách u České Lípy se zájemci dozví na přednášce Ing. Pavla Juříka předsedy Historického spolku Liechtenstein, která se bude konat v sobotu 11. září 2021 od 16:40 v kostele sv. Vavřince v rumburské Loretě a na výstavě, která zde bude otevřena.

Bohatý dvoudenní program "Loretánských slavností" naleznete zde: 

https://www.hs-liechtenstein.cz/loretanske_slavnosti_rumburk_11._9._2021.jpg

V rámci programu bude možné zcela výjimečně navštívit i zámek v Rumburku - komentovaná prohlídka a další program od 10.00. Další informace o rodu Liechtensteinů v severních Čechách přineseme v měsíci září.

Loretánské slavnosti v Rumburku 11. září 2021 připomenou i knížete Antona Floriána z Liechtensteinu, stavebníka zdejší Lorety, která je nejsevernější v Evropě a je považována i za nejvěrnější kopii svého italského originálu. Foto: Wikipedia SchiDD

 

Doba Albrechta z Valdštejna na černokosteleckém zámku 

Kostelec nad černými lesy 31. července 2021: Skupina historického šermu Páni z Kolína vyzdobila nádvoří zámku ve stylu 17 stol. a se svými přáteli ze souborů Querela, Mariane a Artus Bohemia připravila  několika hodinový program. Ten  ještě doplnilo vystoupení provazochodců, ukázky odlévání kulí do mušket, výstav výstroje , výzbroje i věcí denní potřeby dané éry, ale i přednáška historika a prohlídky zámku.

Program , který Páni z Kolína připravili byl zasazen do doby, kdy zámek a panství patřili rodu Smiřických a posléze slavnému vojevůdci Albrechtu z Valdštejna, který černokostelecké panství získal roku 1620. O tři roky později od něj panství koupil český místokrál kníže Karel I. z Liechtensteinu, jehož dědicové Černokostelecko rozvíjeli a vlastnili ho až do roku 1933. 
 

Soubor historického šermu "Páni z Kolína" příbližili dobu vlády Albrechta z Valdštejna na černokosteleckém zámku 

 

DENÍK: Lichtenštejnové k předání majetku: Soud škodí všem, my jsme vždy preferovali dohodu

20. července 2021: Dne 14. června t. r. regionální noviny DENÍK otiskly rozhovor s tiskovým mlučím Nadace knížete z Liechtensteinu Michalem Růžičkou, který poskytl zajímavé informace o probíhajících soudních sporech mezi českým státem a Nadací. 

Plné znění rozhovoru naleznete zde: https://www.hs-liechtenstein.cz/denik_lichtenstejnove_k_predani_majetku__002_.pdf

Počátky hradu Vaduz sahají až do 12. století. Jeho obranu zajišťovala mimo jiné i mohutná dělostřelecká bašta z 15. století.

 

 

Zámek v Kostelci nad černými lesy v Toulavé kameře ČT1

Oblíbený pořad České televize informoval o otevření zámku v Kostelci nad černými lesy pro návštěvníky a o jeho hlavních pamětihodnostech.  

Praha 4. července 2021: Černokostelecký zámek má dlouhou historii. Svatý Vojtěch z rodu Slavníkovců a biskup pražský, zde vybudoval opevněný kostelík (lat. castellum). Později zde vznikl gotický hrad, který chránil obchodní cestu z Prahy do Kouřimi (sídlo krajského úřadu). První písemnou zprávu o hradu Černý Kostelec (od roku 1920 Kostelec nad Černými lesy) máme až z roku 1348. Roku 1547 panství Slavatům zkonfiskoval král Ferdinand I. po prvním stavovském povstání, který hrad po požáru z roku 1549 dal od základu přestavět na klenot české renesance významným stavitelem Hansem Tirolem (1505/6–1575/6). 

Roku 1558 královská komora panství prodala bohatému Jaroslavu Smiřickému ze Smiřic, který zámek přestavěl na velkolepé renesanční sídlo vlašským architektem Ulrico Aostalli (1525?–1597), známým ze stavby letohrádku královny Anny (Belveder) na Pražském hradě - zámek se stal halvním sídlem nejbohatšího českého panského rodu. Tehdy vznikly tři rohové věže (čtvrtá nikdy nebyla dokončena), které mají základ v gotických baštách. Zámek získal výborné opevnění s barbakánem, který se unikátně dochoval. Roku 1621 Kostelec získal Albrecht z Valdštejna, který ho o dva roky později prodal Karlu I. z Liechtensteina, jehož dědicové ho vlastnili až do roku 1933.
 
 
Vstup do černokosteleckého zámku vede přes široký příkop do první brány v rozlehlém barbakánu.
 
Mezi majiteli panství byla i Marie Terezie vévodkyně Savojská rozená princezna z Liechtensteinu, významná mecenáška a reformátorka školství,sociální péče a farní správy. Katolická církev připravuje její svatořečení. Zámek je v majetku České zemědělské univerzity v Praze, která se o něj vzorně stará a před několika lety provedla jeho celkovou opravu. Návštěvníci se mohou seznámit s renesančními i barokními sály zámku, jedinečně dochovaným barokním krovem nebo zámeckým kostelem sv. Vojtěcha s cennými renesančními oltářy a cínovými rakvemi Smiřických. Další části zámku budou ještě zpřístupněny.
 

 

Knížecí rod Liechtensteinů vydal tiskové prohlášení k přírodní katastrofě na Břeclavsku

Vídeň, Vaduz, 25. června 2021: Princ Constantin z Liechtensteina, nejmladší syn vládnoucího knížete Hanse Adama II., dnes vydal jménem knížecího domu prohlášení k tornádu, které včera na Moravě smetlo životy i příbytky lidí a přineslo tolik bolesti a zármutku a svým rozsahem způsobilo šok i rodině Liechtensteinů: 

„Je naprosto nepředstavitelné přijít o člena rodiny, dům, zahradu, majetek i vzpomínky během pouhých několika minut, kdy příroda obrátí svou nejhorší sílu proti člověku. Celým svým srdcem soucítím s nevinnými oběťmi této hrozivé katastrofy. Je potřeba neodkladné pomoci, zejména dětem, které jsou obyčejně zasaženy nejvíce a které se obtížně vyrovnávají s tím, co se vlastně stalo - a co v několika minutách tak zásadně změnilo jejich život. Nadace knížete z Lichtenštejna je připravena okamžitě úzce spolupracovat s kompetentními českými úřady s cílem identifikovat a podpořit udržitelné projekty se zvláštním zřetelem na potřeby dětí.“ 

Tisková zpráva Nadace knížete z Liechtensteina a kontakt - viz příloha: https://www.hs-liechtenstein.cz/prohlaseni_rodu_lichtenstejnu_tornado_na_morave.docx

 

Pozvánka k návštěvě Lichtenštejnska

Praha 1. června 2021: Magazín iDnes otiskl 30. května t. r. článek "Lichtenštejnsko: tady poznáte celou zemi za jedinou dovolenou".  Článek shrnuje jen ty nejzákladnější informace, protože přestože se jedná o jednu z nejmenších evropských zemí, má překvapivě mnoho co nabídnout. 

Odkaz na článek naleznete zde: https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/lichtenstejnsko-cestovani-tip-na-vylet-alpy-vaduz-balzers-claudia.A201104_193219_kolem-sveta_taj

 

225. výročí narození knížete Aloise II. z Liechtensteinu

Dne 25. května 2021 si připomínáme 225. výročí narození knížete Aloise I. z Liechtensteinu, pokračovatele budování Lednicko-valtického areálu. V době jeho vlády byl např. novogoticky přestavěn lednický zámek a v jeho sousedství byl vybudován rozsáhlý skleník, považovaný za jeden z divů techniky. V letech 1836-1847 dal ve stylu druhého rokoka přestavět Majorátní palác ve Vídni a stavební aktivity probíhaly i na adě dalších objektů. 

V roce 1852 knížectví uzavřelo celní dohodu s Rakouskem, která umožnila rozvoj zdejšího textilního průmyslu. Kníže Alois I. dal Lichtenštejnsku první ústavu a provedl řadu hospodářských reforem. Byl také významným mecenášem. S manželkou Farntiškou rezenou hraběnkou Kinskou měl osm dcer a dva syny - prince Jana II. (1840-1929) a prince Františka I. (1853-1938). Více informací o životě a díle knížete Aloise II. z Liechtensteinu naleznete zde: https://www.hs-liechtenstein.cz/alois_ii._z_liechtensteina_225_let.pdf

 

Kníže Alois II. z Liechtensteinu (1858, Friedrich Schilcher)

 

Liechtensteinové v projektu NPÚ "Rok osvícenské šlechty"

Praha 21. května 2021: Národní památkový ústav připravil na rok 2021 program "Rok osvícenské šlechty". V jeho rámci návštěvníky hradů a zámků a zájemce o historii seznámí s pěti desítkami osobností z české a moravské šlechty, které se zasloužily o osvícenství v načich zemích. Nejedná se jen o muže (politiky, vojáky ad.), ale i o ženy. 

Polní maršál Karel Boromejský kníže z Liechtensteinu na plakátu projektu

Osvícenství byl myšlenkový proud, srovnatelný (jak na webu píše NPÚ) v dějinách evropské civilizace pouze s humanismem, přinesl v polovině 18. století do habsburské monarchie myšlenky svobody, kritického myšlení a touhu měnit po staletí nehybnou společnost k lepšímu. Nové podněty, přicházející do střední Evropy z vyspělých zemí západní Evropy, nejdříve zasáhly vzdělanou aristokracii, která o nezbytnosti osvícenských reforem brzy přesvědčila i vládní a dvorské kruhy. Období vlády císařovny Marie Terezie a jejích synů Josefa II. a Leopolda II. proměnilo zaostávající barokní monarchii v moderní stát s výkonnou státní správou. Poddaní získali nová práva (náboženská tolerance, vzdělání ad.), která přinesla zvýšení jejich svobod a vzdělání a v 19. století vedla ke zrušení poddanství a vzniku občanské společnosti.

Více o projektu (výstavy ad.) naleznete zde: https://www.npu.cz/cs/npu-a-pamatkova-pece/npu-jako-instituce/cinnosti/hlavni-temata-sezony/70300-rok-osvicenske-slechty

Pro poznání tohoto období a pozitivní role aristokracie v našich dějinách, NPÚ vydal publikaci "Tváře odvícenství". Mezi 50 osobnostmi jsou představeni čtyři muži a jedna žena z rodu Liechtensteinů:

- polní maršál kníže Josef Václav z Liechtensteinu
- kníže František Josef I. z Liechtensteinu
- polní maršál kníže Karel Boromejský z Liechtensteinu (z moravskokrumlovské vedlejší větve rodu - sekudogenitury)
- kněžna Marie Eleonora z Liechtensteinu (manželka knížete Karla Boromejského)
- kníže Alois I. Josef z Liechtensteinu.
 
Kniha Ivo Cermana a Michala Konečného má 287 stran a stojí 290 Kč. Koupit ji lze na webu www.npu.cz nebo vybraných památkových objektech.   
 
 

 

 

Nový zámek Liechtensteinů u Lanškrouna v Toulavé kameře na ČT1 

Praha 2. května 2021: Populární televizní pořad Toulavá kamera připoměl 2. 5. 2021 ve své reportáži významnou architektonickou památku, která je spojena s rodem Liechtensteinů. Zámek na vrchu nad městem Lanškrounem dal v roce 1698 postavit kníže Jana Adam I. z Liechtensteina, podle projektu jednoho z nejlepších architektů vídeńského baroka Domenica Tencally. 

Zámek měl podobu písmene "H" se čtyřmi třípatrovými věžemi v nárožích (zachovala se jedna z nich) a velikostí a výzdobou (sochy, fresky apod.) patřil k nejnádhernějším ve střední Evropě. Bohužel byl zámek vážně poškozen několika požáry, po posledním z nich z roku 1754 už nebyl obnoven a jeho zbytky byly použity na stavbu mnoha budov v okolí. V roce 1802 kníže Alois I. rozhodl zachovat jednu z věží zámku a v ní pak byl vytvořen hostinec, který se stal oblíbeným (existoval do roku 1953). Po desetiletích chátrání byl tzv. "zámeček" nedávno opraven a znovu láká turisty ke své prohlídce (věž, sklepení) a k občerstvení.   

Pořad je ke shlédnutí zde: https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1126666764-toulava-kamera/221562221500018

 

Zlatá historická medaile Univerzity Karlovy pro knížete Hanse-Adama II. z Liechtensteinu

Praha 26. dubna 2021: Kolegium rektora Univerzity Karlovy v Praze na svém zasedání 26. dubna 2021 rozhodlo udělit Zlatou historickou medaili Univerzity Karlovy Jeho Jasnosti Hansi-Adamovi II. vládnoucímu knížeti z Liechtensteinu, za jeho úsilí o dobré vztahy mezi Lichtenštejnským knížectvím a Českou republikou a budování sjednocené Evropy. 

Tímto významným oceněním Karlova univerzita potvrdila svou nezávislost a nadhled nad současnými spory mezi Českou republikou a Lichtenštejnskem. Předání medaile proběhne, až to podmínky umožní. Návrh na ocenění knížete Hanse-Adama II. vloni předložil Historický spolek Liechtenstein. 

Kníže Hans-Adam II. navštívil Univerzitu Karlovu již v roce 2011, kdy její pedagogy a posluchače seznámil se svými názory na role moderního státu, při příležitosti českého vydání jeho knihy "Stát ve třetím tisíciletí" (Grada 2011).   

Připomeňme, že knížete jako první ocenila Masarykova univerzita v Brně už v roce 2011 Velkou zlatou medailí za "...přínos rozvoji česko-lichtenštejnských vztahů". V roce 2019 udělila Mendelova univerzita v Brně Zlatou medaili dědičnému princi Aloisovi za přínos rodu Liechtensteinů „...k rozvoji vědy a vzdělávání, udržitelného zemědělství, lesnictví a kultury venkova".

 

Lichtenštejnové - tématické číslo časopisu Dějiny a současnost

9. dubna 2021: Březnové vydání časopisu Dějiny a současnost je tématicky věnováno rodu Liechtensteinů. Několik předních odborníků na tuto problematiku se věnují tématu z několika pohledů a přinášejí přesvědčivější obraz osobnosti Karla I. z Liechtensteinu. Věnují se také pohledům české a lichtenštejnské strany na společnou historii. Z obsahu čísla:

- Lichtenštejnové a česká paměť, editoři tématu: Iveta Coufalová a Tomáš Knoz
 
- Dynastie cizího státu? Lichtenštejnové v českých zemích v první polovině 20. století, Václav Horčička
 
Samostatné články:
 
- Čtyři tváře Karla z Lichtenštejna, Tomáš Knoz
 
- Hledání reprezentativního viníka, Lichtenštejnové, pozemkové reformy a odčiňování Bílé hory, Ondřej Horák
 
- Lichtenštejnské odcházení, 1945: očista a vyhnání, Tomáš Dvořák
 
Další informace o obsahu čísla naleznete na: http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2021/3/
 

340. výročí koupě Rumburku knížetem Antonínem Floriánem z Liechtensteinu 

14. března 2021: Severočeské město Rumburk koupil v roce 1681 kníže Antonín Florián z Liechtensteinu, aby si jako mladší syn knížete Hartmanna zajistil vlastní sídlo a majetkovou základnu. Osud tomu pak chtěl, že jeho starší bratr Maxmilián zemřel mlád a Antomnín Florián se stal hlavou rodu.  Z jeho života připomeňme, že byl velmi vzdělaný, hovořil několika jazyky a díky tomu se stal vychovatelem budoucího císaře Karla VI. a později jeho nejvyšším hofmistrem. Byl to on, kdo završil koupi panství Vaduz a Schellenberg učiněnou knížetem Janem Adamem I.v letech 1698 a 1712, když v roce 1719 dosáhl jejich spojení a povýšení císařem na Knížectví Liechtenstein. Protože si letos připomeneme půlkulaté výročí jeho narození a 300. výročí úmrtí, podrobněji se budeme životopisu knížete Antonína Floriána věnovat v létě.

Loreta v Rumburku je jednou z nejkrásnějších v Evropě, nedávno byla celkově restaurována i s okolními ambity

Fotografie: Wikipedia SchiDD

Město Rumburk zažilo za vlády Antonína Floriána a jeho dědiců jedno z největších období svého rozvoje. Knížete dodnes připomíná nejcennější památka města, kterou je loretánská kaple z let 1704-1709. Je považována za jednu z nejkvarnějších kopií italského originálu a je nejsevernější nejen na našem území, ale v celé Evropě. Zámek přestavěl jeho nástupce polní maršál Josef Václav kníže z Liechtensteina. Liechtensteinové vlastnili Rumburk až do první pozemkové reformy v roce 1923.

Více informací o Rumburku a Liechtensteinech naleznete zde: https://www.hs-liechtenstein.cz/loreta_v_rumburku.pdf

 

 
Hlídací pes.org: Spory o majetek Liechtensteinů jsou nedůstojné České republiky
Česká historie u evropského soudu. Nejsme a nebyli jsme Němci, zlobí se Lichtenštejnsko, stížnost stojí především na argumentu, že Lichtenštejnové nejsou a nikdy nebyli Němci, jak v soudních sporech stále tvrdí česká strana.
 
8. března 2021: K již sedm let trvajícím sporům o majetek lichetnštejnských občanů a podání stížnosti vlády Lichtenštejnska na Českou republiku k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku, web Hlídacípes.org publikoval 21. února 2021 delší článek. Z jeho textu upozorňujeme na několik pasáží:
 
"Podstatné je, že jádrem žaloby nejsou události po skončení druhé světové války a let 1945 – 1951, kdy se o konfiskaci majetku občanů Lichtenštejnska v Československu rozhodovalo, nýbrž současnost, konkrétně přístup úřadů a soudů České republiky z let 2014 – 2020. Lichtenštejnskému knížectví došla trpělivost s tím, že český stát i sedmdesát a více let po válce „dělá z jeho občanů znovu Němce“.
 
„Tím, že Česká republika v roce 2014 zažalovala Nadaci knížete z Lichtenštejna na základě tvrzení, že občané Lichtenštejnska jsou Němci, nepostupovala v souladu se zákazem diskriminace a znovu prokázala nedostatek respektu k suverenitě knížectví,“ říká ministryně zahraničí, spravedlnosti a kultury ve vládě Lichtenštejnského knížectví Katrin Eggenbergerová."
 
„Děje-li se tak navíc ve vztahu k úřadující hlavě cizího státu, jejíž jméno tato země nese a jejíž rodina po staletí významně spoluvytváří její národní identitu, považuje to lichtenštejnská vláda zároveň za postup dotýkající se národní identity, vnitřních věcí a suverenity Lichtenštejnska,“ 
 
Lichtenštejnsko ve svém podání do Štrasburku zmiňuje dva okruhy soudních jednání v Česku. První je spor, kdy český stát zažaloval Lichtenštejny poté, co katastr nemovitostí v roce 2013 schválil přepsání 600 hektarů převážně lesních pozemků na Říčansku na nástupnickou Nadaci knížete z Lichtenštejna. Právě tento spor doputoval až k Ústavnímu soudu a nyní skončil ve Štrasburku."
 
"Druhou kauzou je sada 33 případů, kdy naopak knížecí nadace zažalovala v roce 2018 Českou republiku o zabavený majetek. Některé rozsudky padly ve prospěch Lichtenštejnů, například rozsudek krajského soudu v Ústí nad Labem nebo nedávný verdikt odvolacího brněnského krajského soudu, jiné ve prospěch českých úřadů. Drtivá většina z nich ale stále probíhá u okresních soudů."
 
Historik JUDr. Mgr. Ondřej Horák, Ph. D. člen Česko-lichtenštejnské společnosti a odborný asistent Katedry dějin státu a práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (který se lichtenštejnské problematice věnuje už téměř dvě desítky let) ke sporu uvedl důležitou poznámku, která se týká demokratického charakteru Československa a České republiky po roce 1990: „Dosavadní taktika řešení, tedy neřešení, byla pochopitelná u režimu po roce 1948, ale České republiky už delší dobu nebyla důstojná. Jde o poslední významnou skupinu případů, jejímž dořešením se pro nás poválečné konfiskace konečně stanou historií,“ říká Horák.
 
Celý článek naleznete zde: https://hlidacipes.org/__trashed-6/
 

Spor s Lichtenštejny se táhne. Historici se obávají ostudy ve Štrasburku

7. března 2021: Regionání noviny Denik 25. ledna otiskly zajímavý článek, který shrnuje současný vývoj sporů o majetek občanů Lichtenštejnska, který byl v roce 1945 protiprávně zkonfiskován občanům neutrálního knížectví. Československými úřady (ministrestevm zemědělství a vnitra ovládaným komunisty) byli nepravdivě označeni za Němce, ačkoliv se jednalo o občany s lichtenštejnským občanstvím i národností a takto byli před rokem 1938 také evidováni tuzemskými úřady.

Čeští historici se oprávněně obávají mezinárodní ostudy pro Českou republiku, pokud spor došel až k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Členové nezávislé a oběma vládami ustavené Česko-lichtenštejnské komise historiků, už v roce 2012 doporučili, aby byl spor řešen mezistátní dohodou-nenalezli nic, co by bylo možné Liechtensteiům a dalším občanům knížectví vytknout. Vzájemné soužití zemí Koruny české a Liechtensteinů bylo totiž vzájemně prospěšné. Za 2. světové války zachovávali neutralitu a pomáhali perzekuovaným občanům okupované republiky. Kdyby proti nim v roce 1945 existoval sebemenší důkaz kolaborace, nepochybně by byl použit jako důvod ke konfiskaci. Nic takového se ale nestalo, proto musely být zneužity Benešovy dekrety, které se občanů lichtenštejnské národnosti vůbec netýkaly.

Celý text článku z Deníku naleznete zde: https://www.denik.cz/z_domova/spor-lichtenstejnove-pamatky-soud-20210124.html nebo ke stažení zde: https://www.hs-liechtenstein.cz/spor_s_lichtenstejny_se_tahne_denik_21012021.pdf

 

Standarda vládnoucího knížete Lichtenštejnského knížectví: od státní vlajky se liší zlatým okrajem, vloženým velkým státním znakem a chybějící zlatou knížecí korunou vlevo nahoře

Před dvěma lety se na otázku Deníku, jak spor dopadne, vyjádřil historik a předseda HSL Ing. Pavel Juřík, který se tématu rodu Liechtensteinů věnuje na české straně nejdéle: "Pokud platí heslo českých králů a prezidentů Pravda vítězí, Lichtenštejnové nakonec uspějí. Fakta historiků a právníků nelze donekonečna přehlížet. Může z toho pro nás být jen mezinárodní ostuda a kladné rozhodnutí mezinárodních soudů. Lichtenštejnové si své hrady a zámky ani lesy nikam neodnesou. Naopak, přinesou investice do jejich oprav a zlepšení turistické infrastruktury. Stovky uměleckých děl z vídeňských paláců a depozitářů mohou pak být vystaveny třeba ve Valticích, Lednici nebo v Bučovicích." - viz Deník z 21. 1. 2019. https://blanensky.denik.cz/z-regionu/muze-z-toho-byt-ostuda-rika-o-sporu-lichtenstejnu-pavel-jurik-20190112.html

U majetku vládnoucího knížete Františka Josefa II. (otce současné hlavy rodu a knížectví knížete Hanse-Adama II.) se navíc jednalo o korunní majetek, který podle patentu císaře Karla VI. z roku 1719 sloužil k financování nákladů knížecího dvora a plnění úkolů suvernního státu a jeho hlavy. Jsou tu i tedy i různé mezinárodní závazky, takže tu existuje několik právních rovin, které se u jednotlivých případů mohou lišit.
 

Článek o Vranově u Brna v březnovém čísle časopisu Turista

Praha 4. března 2021: Březnové číslo časopisu Turista přináší článek o historii a současnosti poutního místa ve Vranově u Brna - Za rodem Liechtensteinů do Vranova u Brna". V první čtvrtině 17. století zde Marie Černohorská z Boskovic, dědička poloviny obrovského majetku svého otce a manželka knížete Maxmiliána z Liechtensteina, provedla přestavbu a rozšíření již zchátralého areálu kostela Nanebevzetí Panny Marie. Současně dala vybudovat klášter řádu paulánů.

V podzemí kostela byla tehdy vybudována rodová hrobka, která byla v letech 1819-1821 přesunuta západním směrem, rozšířena a přestavěna klasicistně. Vstup do ní vypadá jako antický chrám, vchází se do ní řeckým peristylem se čtyřmi sloupy dórského řádu.Ačkoliv hrobka není od roku 1945 majetkem rodu Liechtensteinů, rodina ji nákladem 54 milionů korun dala v letech 2015-2017 celkově opravit. Další informace a náměty k procházkám okolní kouzelnou přírodou naleznete v časopisu Turista č. 3/2021.

Poutní chrám si můžete prohlédnout i s cenným hlavním oltářem a epitafem Liechtensteinů, knížecí hrobka i přístup před ní jsou však pro veřejnost uzavřeny (zpřístupněna je výjimečně). - Dopřejme zemřelým klid věčný.

Poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie ve Vranově u Brna a vstup do hrobky Liechtensteinů (nepřístupné)

 

Dvě výročí liechtensteinských lesníků

Kostelec nad černými lesy 1. března 2021: Lesníci a hajní Liechtensteinů se významnou měrou zasloužili nejen o ochranu knížecích lesů a zvěře, která v nich žila, ale také o vznik prvních lesnických zákonů a učebnic a o celkový rozvoj lesnické vědy a školství. V této tradici pokračují Liechtensteinové dodnes např. prostřednictvím své rakouské firmy LIECO, která je jedním z největších producentů sazenic stromů a současně zajišťuje odbornou péči o lesy svých zákazníků (více viz https://www.hs-liechtenstein.cz/denik_vikend_15122018.pdf).
 
Letos v březnu si připomínáme půlkulatá výročí dvou lesníků Liechtensteinů, 215. výročí úmrtí Václava Eliáše Lenharta (†1806) a 145. výročí narození Ing. Viléma Rosenfelda (*1876). Připomeňme si stručně jejich životní osudy a zásluhy o lesy v českých zemích. Podrobnější informace naleznete v dokumentu: https://www.hs-liechtenstein.cz/vyroci_lichtenstejnskych_lesniku.pdf
 
 
Budova bývalého nadlesního úřadu v Kostelci nad černými lesy stojí přímo naproti zámku, o který se dnes vzorně stará Školní lesní podnik - vysokoškolský lesní statek České zemědělské univerzity v Praze. Její Fakulta lesnická a dřevařská pokračuje v tradici lesníků Liechtensteinů, podobně jako Mendelova univerzita v Brně.  
 

 

Článek o knížeti Janu II. v únorovém čísle časopisu Tajemství české minulosti

Praha 5. února. 2021: Nové vydání časopisu Tajemství české minulosti č. 89 z února 2021 přináší rozsáhlý článek "Moravský mecenáš", který je věnován pozoruhodnému životu knížete Jana II. z Liechtensteinu. Článek vyšel při příležitosti 160. výročí jeho narození. Autor článku připomíná významné projekty knížete Jana II., ať již se jedná o vyhlášení první přírodní rezervace na Moravě (1903 - Šerák-Keprník), výstavbu moderních nemocnic v Krnově a Valticích, založení zemědělských a zahradnických škol v Lednici, dary galeriím a muzeím ve Vídni, Opavě nebo Praze, podporu vědy, dary potřebným lidem a další.

Kníže se také zasloužil o rozvoj lichtenštejnského knížectví, např. mu dal moderní ústavu, podporoval rozvoj lehkého průmyslu, financoval stavbu protipovodňových hrází a mnoho dalších projektů (např. po roce 1918 mu poskytl zdarma rozsáhlou potravinovou pomoc). Tato významná osobnost rodu Liechtensteinů nebude nikdy zapomenuta. 

Více informací o knížeti Janu II. z Liechtensteina naleznete v uvedeném článku nebo ve Zpravodaji HSL č. 1/2020: https://www.hs-liechtenstein.cz/zpravodaj_hsl_1_2020_cz.pdf

 

Ekologická poštovní známka z Lichtenštejnska

3. února 2021: Lichtenštejnská pošta si v posledních letech vydobila renomé emitenta technicky i graficky zajímavých poštovních známek. Jmenujme např. tkanou poštovní známku s krystaly Swarowski vydanou ke 300. výročí vzniku Knížectví Lichtenštejnsko z roku 2019 nebo pozlacenou poštovní známku k životnímu jubileu knížecího páru, o kterých jsme na těchto stránkách informovali.

Loni v září Liechtenstein Post AG vydala samolepící poštovní známku v nominální hodnotě 6,30 CHF, která byla vyrobena vyšitím nití z recyklovaných PET lahví. Cílem bylo upozornit na téma ochrany životního prostředí. Známku zhotovil výrobce výšivek Hämmerle & Vogel v rakouském Lustenau. Za tímto účelem bylo zpracováno 3 100 PET lahví o objemu 600 ml, aby se vyrobily čisté vločky, než se z nich utkala nová vysoce kvalitní polyesterová příze. Na výrobu každé poštovní známky o rozměru 50  x 55 mm bylo použito sedmdesát pět metrů tenké nitě. Při nákladu 40 000 známek to znamená, že byly použity tři miliony metrů recyklované polyesterové nitě. Tato délka je 40 krát delší, než je státní hranice Lichtenštejnska. Stejně působivé je i srovnání množství vynaložené práce: Zatímco vyšívací stroj s více než milionem otáček vyprodukoval emisi poštovních známek v nejkratším možném čase, pokud by známky byly vyšívány ručně, trvala by jednomu člověku jejich výroba asi 25 let.

Nová samolepicí poštovní známka ve tvaru zeměkoule není určena pouze jako sběratelský předmět pro filatelisty nebo k frankování poštovních zásilek, ale může také vyzdobit vaše oblečení nebo jiné doplňky, aby tak ukázala váš osobní vztah k ochraně životního prostředí a jeho udržitelnosti. 

Více informací a možnost objednání poštovní známky naleznete zde: https://www.philatelie.li/en/website/stamp-issue-information/stamp-issue-information/issue/pe-recycling/

 

Česko-lichtenštejnská komise historiků zahájila nový mandát

Praha, Vaduz 17. ledna 2021: Při obnovení diplomatických styků mezi Českou republikou a Lichtenštejnským knížectvím v roce 2009 se vlády obou zemí dohodly na vytvoření společné vládní komise historiků. Jejím úkolem byl a je výzkum společné historie a publikování jejích výsledků, jak se uvádí v tiskové informaci komise: "Dne 9. září 2009 podepsali v Praze lichtenštejnská ministryně zahraničí Aurelia Frick a český ministr zahraničí Jan Kohout „Společné prohlášení o navázání diplomatických vztahů mezi Knížectvím Lichtenštejnsko a Českou republikou“. V návaznosti na to bylo vyhlášeno „Memorandum o porozumění a budoucí spolupráci“ mezi oběma státy. V tomto dokumentu bylo mimo jiné předpokládáno založení „společné Česko-lichtenštejnské komise historiků“, která by se měla zabývat „společnými dějinami Čech, Moravy a Slezska a Lichtenštejnského knížecího domu, ale také vztahů obou zemí ve 20. století“, a sice s cílem přispět k oboustrannému porozumění těmto společným dějinám, jejich nadějím a výzvám a tím vytvořit základnu pro budoucí plodnou spolupráci.“

Společné komisi historiků se dosud podařilo prozkoumat a analyzovat podstatné oblasti společné historie, které v roce 2015 prezentovala ve sbornících Matice moravské. Tyto publikace, které jsou nejen velmi zajímavé ale také podstatné pro pravdivé poznání společné historie a pro vyvracení klišé, které ještě občas přetrvávají, jsou zdarma ke stažení zde v českém jazyce: http://cesko-lichtenstejnskakomisehistoriku.cz/vystupy-a-publikace/

Dne 17. ledna 2021 byl zahájen další mandát české části Česko-lichtenštejnské komise historiků, na základě dohody vlád obou zemí. Tím komise, která má přístup do všech archivů, bude i nadále pomáhat k poznání společné historie a ke zlepšování vzájemných vztahů.

 

Vyšlo nové číslo Zpravodaje HSL

6. ledna 2020: Zpravodaj HSL č. 1. 2021 přináší článek Ing. Pavla Juříka "Karel I. z Liechtensteina: Nový pohled" přinášejícím informace o dosud kontroverzně a jednostranně vnímané osobnosti knížete Karla I. z Liechtensteinu. Již profesor Josef Pekař za první republiky odmítal jeho příkrou kritiku a autor článku se s ním ztotožňuje. V závěru konstatuje nutnost konečně provést objektivní a podrobnou analýzu jeho života a díla, které se neprávem zužuje jen na pobělohorské konfiskace nebo staroměstskou exekuci (navíc ještě zkresleně). Jeho činnost nejvyššího hofmistra císaře Rudolfa II. nebo nejvyššího sudího a nejvyššího hejtmana Markrabství moravského zůstává neprobádána a přitom zde je možné analyzovat velké množství cenných informací. 

Zpravodaj HSL přináší základní informace o nové knize PhDr. Marka Vařeky, PH. D. "Lichtenštejnská panství na Moravě do Bílé hory", která na základě pečlivě analyzovaných dobových dokumentů "boří klišé" o majetku rodu. Jeho podstatná část byla získána do roku 1602 a majetek byl na svou dobu spravován velmi moderně a proto vytvářel vysoké příjmy, aniž spoléhal na robotu. 

Dalším tématem je 100. výročí založení lichtenštejnské banky LGT Bank, která patří knížecí rodině. Stručně je informováno o přípravě památníku bitvy u Chotusic (17. května 1742), ve které bojoval maršál Josef Václav z Liechtensteinu a připravované výstavě o této bitvě v Městském muzeu v Čáslavi a dále odkaz na článek Seznam.Zprávy týkající se připravované obhajoby České republiky před Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku. 

Zpravodaj HSL č. 1/2021 ke stažení:     https://www.hs-liechtenstein.cz/zpravodaj_hsl_1_2021.pdf

 

České úřady hledají historiky pro soudní spor s Liechtensteiny ve Štrasburku

3. ledna 2021: Pod titulkem "Lichtenštejnové zažalovali Česko. Stát povolává do boje historiky" vyšel 26. prosince 2020 článek na webu Seznam Zprávy. Autor v textu píše: Lichtenštejnsko podalo proti Česku žalobu u Evropského soudu pro lidská práva, a to kvůli nedořešeným sporům o majetek rodu Lichtenštejnů v Česku. Stát si chystá obhajobu, a oslovil proto tuzemské historiky.

Česko čeká nepřijemná premiéra. Vůbec poprvé bude stát čelit žalobě jiné země před Evropským soudem pro lidská práva. Vůči postupu českých orgánů a soudů proti svému vládnoucímu rodu se mezistátní stížností ohradilo Lichtenštejnsko. Půjde teprve o 25. spor dvou zemí, který soud ve Štrasburku od svého založení v roce 1959 bude řešit.
 
Spor má dvě roviny. Zaprvé v něm jde o konkrétní dlouholetou soudní tahanici o zhruba 600 hektarů lesů u středočeských Říčan. Tyto pozemky byly tehdejšímu lichtenštejnskému vládnoucímu knížeti Františku Josefovi II. zkonfiskovány na základě Benešových dekretů a Nadace knížete Lichtenštejna jako správce rodového majetku je chtěla zpátky.
 
Podle lichtenštejnské strany se totiž na knížete dekrety prezidenta vůbec neměly vztahovat, protože byl občanem samostatného lichtenštejnského státu, který zůstal za druhé světové války neutrální, a nikoliv Němcem, jak ho označily tehdejší československé úřady. Všechny stupně českých soudů ale nárok Nadace knížete z Lichtenštajna zamítly, a to včetně Ústavního soudu letos v únoru.
 
Zatímco lichtenštejnská strana už před lety pečlivě shromáždila potřebné důkazy (jejichž předložení všechny české soudy odmítly) a doplňovala je průběžně o další důkazy (především z českých archivů), česká strana dosud spoléhala na příznivé rozhodování tuzemských soudů (některé rozhodly i ve prospěch Liechtensteinů, ale soudy vyšších instancí vše vždy zamítly). Nyní, jak píše autor článku, česká strana "tahá za kratší stranu provazu" a snaží se získat důkazy, které na podporu svých nároků bude muset předložit u nezávislého Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. - Celý článek naleznete zde: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/lichtenstejnove-zazalovali-cesko-stat-povolava-do-boje-historiky-134870
 
Podrobnější informace k probíhajícím soudním sporům naleznete v Archivu Aktualit tohoto webu (roky 2014-2020), na zprávě Aktualit 2020 z 18. srpna 2020 nebo v tomto dokumentu:  https://www.hs-liechtenstein.cz/liechtensteinove__brozura_final_22_6_2015.pdf
 
K problematice je možné prostudovat názory českého historika PhDr. Václava Horčičky, který se česko-lichtenštejnské historii věnuje řadu let, viz jeho rozhovor pro Hospodářské noviny z 24. listopadu 2015 "Dohoda s Lichtenštejny o pozemcích je mnohem lepší než soud, říká historik":  https://archiv.ihned.cz/c1-64894620-mimochodem-davida-klimese-dohoda-s-lichtenstejny-je-lepsi-nez-soud-rika-historik
 
 
 
Hrad Vaduz v mlze, jako by symbolizoval současné vztahy mezi knížectvím a Českou republikou.