Aktuality 2018
2019 - Lichtenštejnský rok
770. výročí příchodu Liechtensteinů na Moravu
300. výročí vzniku Lichtenštejnského knížectví
Odpočítávání 300. výročí Lichtenštejnského knížectví - zde: https://www.300.li/en
Hrad Vaduz
Pevné zdraví, štěstí, úspěch a spokojenost v novém roce 2019 vám přeje
Historický spolek Liechtenstein
Lichtenštejnové podali žalobu na Českou republiku
Zbytečný spor, kterému Česká republika mohla předejít jednáním, ke kterému se zavázala již v roce 1990.
Praha 20. prosince 2018: Nadace knížete z Lichtenštejna podala u 26 českých soudů žalobu na vydání větší části majetku, který byl členům knížecí rodiny zkonfiskován v roce 1945, zneužitím Benešových dekretů (ty se na občany neutrálního Lichtenštejnska nevztahovaly). Žaloby se netýkají majetku, který dnes vlastní kraje, obce, univerzity nebo soukromé osoby,nebo který se nachází pod důležitou infrastrukturou (např. dálnice). Knížecí rodina i nadále nabízí České republice jednání, které česká strana doposud odmítala.
V roce 1990 Lichtenštejnsko souhlasilo s přijetím Československa do Rady Evropy, Evropského sdružení volného obchodu a KBSE a nebránilo jeho přijetí za člena v nich poté, co se 7. listopadu 1990 republika zavázala vyřešit všechny sporné otázky s knížectvím jednáním. To ale následně neučinila a neučinila tak dodnes. Naopak lichtenštejnské občany (resp. Nadaci knížete Lichtenštejna) v roce 2014 zažalovala o vrácení majetku, který Nadace zskala v roce 2012 dědictvím v České republice. Více informací naleznete v tiskové zprávě Nadace knížete Lichtenštejna a ve shrnutí sporu, které byly vydány 20. 12. 2018:
Tisková zpráva: https://www.hs-liechtenstein.cz/tz_nadace_knizete_z_lichtenstejna_18_12__20_cz.pdf
Shrnutí sporu: https://www.hs-liechtenstein.cz/zaloba_shrnuti_18_12_20.pdf
Celkový přehled naleznete v sekci Tisk a média a v publikaci Lichtenštejnové v českých zemích - ke stažení zde: https://www.hs-liechtenstein.cz/liechtensteinove__brozura_final_22_6_2015.pdf
Další podrobné informace ke konfiskacím majetku lichtenštejnských občanů a k rodu Liechtensteinů a jeho odkazu naleznete na stránkách Česko-lichtenštejnské komise historiků, která byla ustavena na základě memoranda vlád České republiky a Lichtenštejnského knížectví v roce 2011: http://cesko-lichtenstejnskakomisehistoriku.cz/vystupy-a-publikace/
Tři generace princů z Liechtensteinu: vládnoucí kníže Hans-Adam II. (uprostřed), dědičný princ Alois (vlevo), princ Josef Václav (vpravo - syn dědičného prince Aloise)
Lichtenštejnská pošta vydává unikátní poštovní známku ke 300. výročí Lichtenštejnska
Vaduz 12. prosince 2018: Liechtenstein Post AG zveřejnila podobu jubilejní poštovní známky, kterou vydá 23. ledna 2019 ke 300. výročí vzniku Lichtenštejnského knížectví. Známka v hodnotě 6,30 švýcarského franku (CHF) bude vyšívaná a samolepící. Autorem poštovní známky je Peter Vogel. Lichtenštejnská pošta k významnému výročí vydá razítko prvního dne. Nabídla také speciální edici této poštovní známky v dárkové kazetě - těchto balení bude vydáno pouze 2019 za cenu 300 švýcarských franků.. Zájemci o ni musí vyplnit závaznou objednávku, z došlých objednávek bude vylosováno 2019 výherců. Více informací naleznete na internetových stránkách: http://www.philatelie.li
Jubilejní poštovní známka Lichtenštejnska je tkaná s výšivkou knížecí koruny a textu
Řada oslav roku 2019 vyvrcholí na státní svátek Lichtenštejnského knížectví 15. srpna 2019. V tento den roku 1990 se oficiálně ujal vlády kníže Hans-Adam II., který tak oslaví 3O let své vlády. Kníže Hans-Adam II. byl od 26. srpna 1984 regentem za vlády svého otce knížete Františka Josefa II.
Je nám líto, že se kvůli majetkům musíme soudit - říká dědičný princ Alois v rozhovoru pro Hospodářské noviny
5. prosince 2018: Český stát nám nedává jinou možnost, než se o majetek soudit, říká v rozhovoru dědičný princ Alois z Liechtensteinu. Koncem roku vyprší lhůta pro upatnění nároků, jinak propadnou. Lichtenštejnská strana je ale stále připravena jednat a dohodnout se tak, aby dohoda vyhovovala oběma stranám. Více v rozhovoru: http://Je nám líto, že se musíme kvůli majetkům soudit. Český stát nám nedává jinou možnost, říká kníže Lichtenštejn
Dědičný princ Alois z Liechtensteinu, úřadující hlava Lichtenštejnského knížectví
Článek je ke stažení zde: https://www.hs-liechtenstein.cz/soudime_se_neradi_hn_191206.pdf
Liechtensteinové žalují Českou republiku o nezákonně zkonfiskovaný majetek
Praha - Vaduz 6. prosince 2018: Nadace knížete z Lichtenštejna , která spravuje majetek knížecí rodiny na celém světě, dnes vydala tiskovou zprávu ve které oznámila, že podala žaloby na vydání majetku, který byl v roce 1945 zkonfiskován lichtenštejnským občanům - knížatům z Liechtensteina. Text tiskové zprávy je ke stažení zde: https://www.hs-liechtenstein.cz/tz_nadace_knizete_z_lichtenstejna_18_12__6_cz.pdf
V roce 1945 byl zkonfiskován majetek 38 občanů Lichtenštejnska v ČR, z toho 8 členů knížecí rodiny Liechtensteinů, přestože byli občany neutrálního státu a měli lichtenštejnské státní občanství a lichtenštejnskou národnist. Účelově byli označeni za Němce a jejich majetek byl zkonfiskován, narozdíl od občanů Rakouska, občanů německé národnosti Švýcarska, USA apod. "Po řadě jednání a za probíhajících soudních sporů, ještě v únoru 1948 jednala československá ministerstva zahraničí a financí již jen o výši finanční náhrady za zkonfiskovaný majetek. Lichtenštejnští občané byli totiž v právu a Československá republika by jeho konfiskaci nemohla obhájit na mezinárodním poli," říká předseda Historického spolku Liechtenstein Ing. Pavel Juřík. "Již v létě 1947 bylo zřejmé, že Nejvyšší správní soud vyhoví žalobám lichtenštejnských občanů a konfiskace jejich majetku zruší. Proto komunistický ministr zemědělství Julius Ďuriš prosadil odložení veřejného jednání soudu na neurčito. Po únorovém převratu pak došlo k obměně soudců Nejvyššíh správního soudu a ten v roce 1951 žaloby lichtenštejnských občanů zamítl."
Společná mezivládní česko-lichtenštejnská komise historiků potvrdila obrovský přínos rodu pro české země, objasnila události let 1938 - 1951 a doporučila uzavření dohody o majetkových otázkách. Souhrnné informace o rodu Liechtensteinů, jejich majetku a majetku dalších lichtenštejnských občanů v ČSR naleznete zde: http://www.hs-liechtenstein.cz/Archiv-aktualit-2012---2015.html
"Od obnovení diplomatických styků mezi Českou republikou a Lichtenštejnským knížectvím hlava státu kníže Hans-Adam II. opakovaně prohlásil, že o restituci majetku chce s českou stranou jednat o vzájemně přijatelném kompromisu. Prohlásil, že Českou republiku nechce žalovat. Paradoxně to byla Česká republika, která zažalovala v roce 2014 Nadaci knížete z Lichtenštejna o vydání majetku na Říčansku, který ji o dva roky dříve Okresní soud Praha-východ přiznal jako dědictví.Stejný soud jí pak tento majetek v roce 2015 zkonfiskoval." doplnil Pavel Juřík. Česká strana dosud odmítala návrhy lichtenštejnské strany, místo aby se snažila čestně vyřešit letitý spor a alibisticky odkázala na rozhodnutí soudů.
Podáníím předžalobních výzev na vydání majetku lichtenštejnská strana reaguje na blížící se lhůtu, kdy její majetkové nároky budou promlčeny - 31. 12. 2018. Kníže Hans-Adam II. ale plní své slovo z roku 2009 a zůstává velkorysý - nadace nepožaduje vydání majetku, který je ve vlastnictví krajů, obcí, škol, nemocnic a soukromých osob. Své nároky uplatňuje pouze vůči majetku, který je stále v rukou České republiky. Liechtensteinové, i vláda Lichtenštejnského knížectví, jsou ale stále připraveni jednat o mimosoudním řešení sporu.
Hans-Adam II. vládnoucí kníže z Liechtensteinu
Ptali jste se: Budovali Liechtensteinové zámecké parky i mimo Lednicko-valtický areál?
Praha 26. listopadu 2018: Budování parků a zahrad kolem zámeckých a hradních sídel bylo obvyklé od 16. století. Architektonický styl zahrad a zahradních staveb se v průběhu času měnil, od francouzských zahrad, až po anglické romnatické krajinářské parky, jakým je např. Lednicko - valtický areál a mnohé další (např. Chudenice, Veltrusy, Hluboká, Konopiště).
Také Liechtensteinové budovali zahrady a parky pro odpočinek i estetický zážitek a zasáhli tak významně a pozitivně do tvorby krajiny na řadě míst České republiky a Rakouska. Téměř zapomenutými příklady jsou rozlehlý park u Nových Zámku u Litovle a park u zámku v Adamově. Z novozámeckého parku se zachovaly jen torza zahradnch úprav a skromné zbytky parkových staveb. Nedaleko zámku v Adamově u Brna byla dokonce postavena rozsáhlá kolonáda, podobná Kolonádě u Valtic - tato stavba zanikla již v 19. století. Její podobu připomíná zachovaný akvarel.
Více informací o obou uvedených parcích a stavbách naleznete v objevném článku Daniela Lyčky "Voluptární stavby v Liechtensteinských parcích v Nových Zámcích u Litovle a v Adamově", který vyšel v časopisu Průzkum památek č. I/2017 (NPÚ) - viz: . https://www.hs-liechtenstein.cz/pruzkumy_pamatek_i_2017_npu.pdf
Nedochovaná kolonáda, která stála od počátku 19. století nad Adamovem u Brna, na dobovém akvarelu Ferdinanda Runka
Ptali jste se: Co dali Lichtenštejnové českým zemím?
Odpovídá historik a publicista, předseda Historického spolku Liechtenstein, Ing.Pavel Juřík, autor řady publikací o šlechtických rodech.
Praha 21. listopadu 2018: Přínos rodu Lichtenštejnů pro české země je rozsáhlý, podobně jako u dalších šlechtických rodů, které byly velkými pozemkovými vlastníky a jejichž příslušníci zaujmali významná místa v zemských a dvorských úřadech, v diplomacii a armádě (např. Schwarzenbergové, Lobkowiczové nebo Šternberkové). Když pomineme desítky hradů, zámků a paláců, které postavili, přestavěli nebo zachránili před zkázou (např. hrad Šternberk na Olomoucku) můžeme vidět tyto další přínosy – jejich výčet není pochopitelně úplný:
1. Lednicko-valtický areál – po několik generací s velkou péčí a náklady budovaný park – se 190 km2 větší než Lichtenštejnsko, největší lidskou rukou umě utvořená krajina v Evropě, od roku 1996 památka světového kulturního dědictví UNESCO.
2. První přírodní rezervace na Moravě – tzv. Lichtenštejnský prales – dnes NP Šerák – Keprník. Založil ji kníže Jan II. (1840 - 1929) v roce 1904 s původní rozlohou 172 hektarů, dnes 1.174 hektarů.
3. Lichtenštejnové se na Moravu dostali v roce 1249, když mu moravský markrabě Přemysl, pozdější král Přemysl Otakar II. , daroval za věrné služby v Rakousích (dědictví po Babenbercích).
4. V neděli 11. listopadu 1402 Jan V. z Liechtensteina († 1411), pán na Mikulově, pomohl českému králi Václavu IV. uprchnout ze zajetí ve Vídni na hrad v Mikulově. Odtud se král dostal ke svým věrným na hradě Karlštejně.
5. Diplomat a polní maršál Josef Václav kníže z Liechtensteinu (1664 – 1772) reformoval zaostalé císařské dělostřelectvo na nejlepší „artilerii“ v Evropě, a ta významně přispěla 18. 6. 1757 k porážce pruské armády v bitvě u Kolína a tím bylo zabráněno k anexi českých zemí Pruskem.
6. Kníže Josef Václav z Liechtensteinu pro svou dělostřeleckou reformu vybudoval hutě a zbrojovky na Blanensku (např. Stará huť u Adamova). Položil tak základy zdejšího prosperujícího strojírenského průmyslu.
7. Úspěšné textilní manufaktury vybudovali Liechtensteinové na svém panství v severočeském Rumburku. S pomocí odborníků z Anglie (od roku 1713 Robert Allason) položili jeden ze základů hlavního oboru podnikání celého regionu.
8. Vévodkyně Marie Terezie Savojská rozená princezna z Liechtensteinu (1694 - 1772), vévodkyně opavská a krnovská se v letech 1712 – 1772 stala největší největší reformátorkou školství a sociální péče. Na Černokostelecku zanechala nesmazatelnou stopu, katolická církev zvažuje její blahořečení.
9. Kníže Jan II. z Liechtensteina (1840 – 1929) byl jedním z největších mecenášů v Evropě. Mimo jiné vybudoval moderní nemocnice ve Valticích a Krnově, muzeím v Brně, Opavě a Praze věnoval cenná umělecká díla, finančně podpořil založení Slezského zemského muzea v Opavě.
10. První lesnickou školu v habsburské monarchii v Úsově (1852), první zemědělskou školu na evropském kontinentě ve Valticích (1872) a Vyšší ovocnářskou a zahradnickou školu v Lednici (1895) založil kníže Jan II. z Liechtensteinu. Podporoval výzkum léčby rakoviny, archeologické vykopávky ad.
Seriál článků o Lichtenštejnsku a rodu Liechtensteinů v Deníku
Praha 3. listopadu 2018: Blížící se 300. výročí vzniku Lichtenštejnského knížectví a další výročí rodu Liechtensteinů, která si připomeneme v roce 2019, přibližuje seriál článků, které publikuje celostátní sobotní příloha Deníku.
Seriál pro čtenáře Deníku:
3. listopadu 2019: 300 let Lichtenštejnského knížectví
10. listopadu Současnost rodu: Život práce, bez jachet a bulváru
24. listopadu Lichtenštejnsko, poválečný ekonomický zázrak
1. prosince: Umělecká sbírka, klenot broušený stovky let
8. prosince Dědctví Lichtenštejnů: Co rod zanechal českým zemím
15. prosince Knížectví dnes: Moderní prosperita pod hradem
22. proince Lichtenštejnský slovník:Abeceda českým omylů
29. prosince Interview s vládnoucím knížetem Hansem-Adamem II.
První ze článků pro Deník naleznete ke stažení zde: https://www.hs-liechtenstein.cz/denik_300_let_lichtenstejnska_dil_prvni.pdf
Liechtensteinové a Velká pardubická
Praha 14. října 2018: Právě skončený 128. ročník Velké pardubické připomíná, roli prince a polního maršála Františka de Paula z Liechtensteinu při rozvoji dostihového sportu v českých zemích. V polovině 19. století se v Evropě rozšířil anglický způsob honu, který byl spojen s překonáváním přírodních překážek, probíhal mnohem rychleji a zvěř při něm byla na konci honu vždy ušetřena. Již čtyři roky po založení hřebčína v Ostrově u Chlumce nad Cidlinou uspořádal hrabě Oktavián Kinský roku 1836 první parforsní hon na našem území podle anglických pravidel (zvěř nebyla zabita).
Přednáška Mag. Marije Wakounig o knížeti Františku I. z Liechtensteinu
Praha 11. října 2018: V Rakouském kulturním fóru se konala přednáška docentky Vídeňské univerzity Mag. Marije Wakounig o životě "nejméně známého prince z Liechtensteinu" - princi a později vládnoucím knížeti Františku I. z Lechtensteinu (1853 - 1938). Princ vystoval univetzitu ve Vídni a Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. Byl rozeným "homo politicus" a diplomatem.
Paní docentka Wakounig podrobně informovala nejen o princově úspěšné diplomatické kariéře, ale i o jeho neméně zajímavém osobním životě. Přpoměla, že princ je zakladatelem katedry východoevropské historie na Vídeňské univerzitě, kde dnes pracuje. Jeho činnost jako císařského velvyslance v Rusku byla mimořádně zdařilá, přestože jeho nadřízený hrabě Goluchosky, jeho politiku obnovoení spojenectví císaře s carem nepodporoval. Vyjádřila názor, že pokud by nedošlo k sarajenvskému atentátu a arcivévoda František Ferdindnad d´Este by se stal císařem, princ František by byl jmenován předsedou vlády nebo ministrem zahraničních věcí připravované podunajské federace - v takovém případě by se Rakousko-Uhersko nikdy nedostalo do válečého konfliktu s Ruskem a evropské dějiný by se vyvíjely zcela odlišně. Mag. Marije Wakounig je autorkou knihy "Franz I, Grandseigneur der Diplomatie" (2017).
Docentka Mag. Marije Wakounig při přednášce v Rakouském kulturním fóru v Praze
Přednáška v Rakouském kulturním centru: František I. z Liechtensteinu císařský velvyslanec v St. Petěrburku
Rakouské kulturní centrum v Praze a Historický spolek Liechtenstein připravily pro zájemce o společnou historii českých zemí, Rakouska a Lichtenštejnska, zajímavou přednášku o císařském velvyslanci v St. Petěrburku princi Františku I. z Liechtensteinu. V roce, kdy Národní památkový ústav připomíná osobnosti české a moravské aristokracie v evropské diplomacii, se jedná o přínosný příspěvek. Přednášet (v německém jazyce) bude Mag. Marija Wakounig z Vienna University, která se životu a dílu prince Františka I. věnuje dlouhodobě.
Vzácný portrét velvyslance Františka I. z Liechtensteinu byl pořízen jako podklad k velkému plátnu znázorňujícímu korunovaci cara Mikuláše II. v roce 1894. Rozměrné plátno bylo zničeno za bolševické revoluce, zachovala se k němu skica portrétu prince Františka I. (H. Gervex) v uniformě císařského velvyslance (depozitář SZ Lednice).
Přednáška se koná
ve čtvrtek 11. října od 19.00
v Rakouském kulturním středisku
Jungmannovo náměstí 18, Praha 1
Více informací o přednášce Mag. Marije Wakounig naleznete na stránkách Rakouského kulturního střediska v Praze:
Zasvětil svůj život míru a mecenášství - kníže František I.
Jako císařský velvyslanec v St. Petěrburku usiloval o spojenectví Rakousko-Uherska s Ruskem, aby se zabránilo hrozímu konfliktu. Podpořil založení katedry východoevropské historie na Vídeňské univerzitě. S manželkou židovského původu Elsou rozenou baronkou von Guttman vystupoval proti nacismu. Inicioval navázání diplomatických styků Lichtenštejnska s ČSR v roce 1938. Přednáška Mag. Marije Wakounig 11. října 2018.
Praha 24. září 2018: V roce 2018 si díky projektu Národního památkového ústavu připomínáme rok české a koravské aristokracie v evropské diplomacii. Významnou roli v těchto dějinách hrál také rod Liechtensteinů, kromě vyslance v Prusku a Francii polního maršála knížete Josefa Václava z Liechtensteinu, byl významným diplomatem také kníže František I. (1853-1938).
Princ František I. v uniformě císařského velvyslance
Narodil se roku 1853 jako poslední z 11 dětí knížete Aloise II. a Františky rozené hraběnky Kinské (z hraběcí linie z Náměště na Hané). Po studiu na Víveňské univerzitě vstoupil do armády, ale zanedlouho se vydal na dráhu císařského diplomata. Díky svému vzdělání a schopnostem byl v letech 1894 - 1899 pověřen náročným úkolem - vykonávat úřad velvyslance v St. Petěrburku. Vztahy bývalých spojenců se po předchozích mezinárodních krizích, kdy Rakousko-Uhersko svého spojence nepodpořilo, značně zhoršily.
Kníže, který hovořil plynně rusky, se po příjezdu do St. Petěrburku stal jednou z hlavních osobností diplomatického sboru. Získal si přístup k carovi a jeho rodině (zde vznikl i jeho románek s velkokněžnou Natálií Naryškynou, která mu porodila syna Vladimíra) a k nejvyšší aristokracii a úředníkům. Jeho trpělivá práce přinesla ovoce, když se mu podařilo zorganizovat dvě schůzky ruského cara Mikuláše II. a rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. (v letech 1896 a 1897) Tyto jeho kroky se nelíbily některým kruhům ve Vídni, což se stalo vhodným důvodem pro jeho odvolání do Vídně.
Kníže František I. s manželkou kněžnou Elsou
Po návratu do vlasti se princ stal členem Kuratoria rakouským muzeí a Komise pro novější rakouské dějiny. V roce 1907 se zasloužil o založení Kadetry východoevropské historie na Vídeňské univerzitě. Byl prezidentem centrální komise pro zachování historických památek. Jeho vzdělání a liberální politické názory přiměly následníka trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este, aby mu nabídl funkci spolkového kancléře v připravované podunajské federaci (tento záměr nebyl realizován vzhledem k sarajevskému atentátu).
V roce 1938, krátce před svou smrtí, inicioval novou nabídku na navázání diplomatických styků s Československou republikou. Po smrti svého bezdětného staršího bratra knížete Jana II. zvaného Dobrý se v roce 1929 stal novou hlavou rodu a Lichtenštejnského knížectví.Necelý půlrok poté se oženil s baronkou Elsou von Guttman, dcerou významného bankéře a uhlobarona (patřl mu např. zámek Tovačov). Protože byla židovského původu, musela kněžna po anšlusu Rakouska v březnu 1938 tajně uprechnout z Rakouska do Československa. Jelikož jejich manželství bylo bezdětné, kníže určil za svého následníka synovce z velkolosinské větve rodu, který nastoupil na trůn v červenci 1938 jako František Josef II. (1906-1989).
Diplomatické dráze knížete Františka I. z Liechtensteinu bude věnována přednáška Mag. Marije Wakounig z Vídeňské univerzity, která de koná 11. října 2018 od 19.00 v Rakouském kulturním středisku, Jungmannovo nám. 18, Praha 1.
70 let od navázání diplomatických styků Československa s Lichtenštejnskem
Po vzniku ČSR neměla republika zájem o uznání Lichtenštejnska jako suverenního státu, díky připravované první pozemkové reformě. V roce 1938 k navázání diplomatických styků konečně došlo a nebyly žádnou ze stran přerušeny ani po vzniku protektorátu. Na začátku roku 1945 exilová vláda neměla zájem o vzájemné vztahy s knížectvím, opět díky majetku. Teprve rok 2009 přinesl normalizaci diplomatických vztahů mezi Českou republikou a Lichtenštejnským knížectvím, přičemž neřešena zůstala otázka majetku zkonfiskovaného v roce 1945 občanům neutrálního knížectví.
Praha 10. září 2018: Česko(slovensko - Lichtenštejnské vztahy prošly v historii několik protichůdnými etapami. Nejprve po vzniku Československa se ministr zahraničních věcí Dr. Edvard Beneš přiklonil k navázání diplomatických styků s Lichtenštejnskem, ale s přípravou první pozemkové reformy v roce 1919 od tohoto záměru upustil. Republika se totiž chystala za úřední cenu (cca 1/3 tržní ceny) vyvlastnit majetek velkých vlastníků nemovitostí, včetně občanů Lichtenštejnska. Proces vyvlastnění trval až do poloviny 30. let a provázela ho řada soudních sporů, a to nejen u Liechtenstenů.Československo patřilo dokonce mezi státy, které se postavily proti přijetí Lichtenštejnska za člena Společnosti národů.
Teprve dokončení první pozemkové reformy a rapidně se zhoršující mezinárodní politická situace přiměla vládu v Praze se v dubnu 1938 znovu zabývat získáním Lichtenštejnska jako spojence.V této době projevil zájem o navázání diplomatických vztahů také Vaduz. Po anšlusu Rakouska (12. března)) v dubnu 1938 se také Lichtenštejnsko cítilo být ohoženo Německem. Kníže František I, nařídil své kanceláři, aby se obrátila na ministerstvo zahraničních věcí Švýcarska se žádostí, zda by zastupovalo knížectví v Praze.
Dne 3. května 1938 se švýcarské vyslanectví v Praze dotázalo ministerstva zahraničí, zda by souhlasilo se zastupováním Lichtenštejnského knížectví. Československá vláda pak učinila vstřícný krok, když 29. července 1938 schválila uznání nezávislosti Lichtenštejnska ještě dříve, než knížectví podalo návrh na navázání diplomatických styků. Současně se diskutovalo, zda uznání suverenity knížectví nebude Třetí říše považovat za provokaci. Po úmrtí vládnoucího knížete Františka I. 25. července 1938 na zámku ve Valticích, zaslal prezident Dr. Edvard Beneš kondolenci nové hlavě státu knížeti Františku Josefu II. (1906 - 1989), na pohřeb vyslal svého zástupce a poslal věnec.
Diplomatické styky mezi Československou republikou a Lichtenštejnským knížectvím byly navázány koncem léta. Nejprve se nová hlava státu kníže František Josef II. obrátil 26. července osobním dopisem na prezidenta republiky s informací o svém nástupu na trůn. Prezident Beneš odppvěděl dopisem 10. září 1938 a poblahopřál mu k nové funkci, čímž uznal nezávislost knížectví.Československé Ministerstvo zahraničních věcí souhlasilo, aby Lichtenštejnsko v ČSR zastupovalo vyslanectví Švýcarské konfederace.
Diplomarické styky byly přerušeny po okupaci zbytku Česko-Slovenska 15. března 1939, když švýcarský vláda uznala vznik Protektorátu Čechy a Morava a změnila statut svého vyslanectví v Praze na generální konzulát. Lichtenštejnsko tak neměl kdo zastupovat, i když knížství diplomatické styky nepřerušilo. Vláda ve Vaduzu nikdy neuznala vznik protektorátu. Ani ČSR ani Lichtenštejnsko nepřerušily diplomatické styky "de iure", byly přerušeny okolnostmi (okupací ČSR) tedy "de facto".
Lichtenštejnsko mělo zájem pokračovat v diplomatických stycích s Československem po osvobození, ale již na počátku roku 1945 získal Vaduz informace, že exilová vláda nemá o obnovení diplomatických vztahů zájem. Připravovala se konfiskace majetku Němců, Maďarů a zrádců a mezi ně byli zařazeni paradoxně i občané neutrálního knížectví. (Podrobnější informace o konfiskaci majetku lichtenštejnských občanů nalezenete na těchto stránkách https://www.hs-liechtenstein.cz/liechtensteinove__a5_brozura_01.pdf nebo v sekci "Knihy").
Diplomatické styky ale žádný z obou státu formálně nepřerušil ani v roce 1945, a tak byly po další desetiletí latentní. Byli jsme svědky světové rarity, kdy dva státy spolu na 64 let nekomunikovaly. Jen podpis Závěrečného aktu Helsinské konference donutil zástupce obou zemí zasednout ke společnému stolu a podpisem akt si navzájen potvrdit státní hranice a prohlásit, že vůči sobě nemají územní požadavky a poté kontakt opět ustal.
Když se v roce 1992 připravovalo vyhlášení nezávislosti České republiky, obrátila se česká vláda na všechny státy světa se žádostí o uznání.U Lichtenštejnska si Praha kladla jednu podmínku - uzná Lichtenštejnsko jako nezávislý stát, ale až počínaje rokem 1993. Ze strany Prahy se jednalo o v diplomacii neobvyklý požadavek a vlastně i mezinárodní urážku. Lichtenštejnsko je uznáváno jako nezávislý stát od roku 1806 a je jedním z nejstarších nepřetržitě existujících států světa. Samo Československo ho uznalo roku 1938 a Česká republika jako nástupnický stát převzalo závazky a pohledávky svého předchůdce, včetně uznání všech států, které provedl do roku 1992. Lichtenštejnská vláda tuto "nabídku" samozřejmě odmítla K navázání (obnovení) diplomatických styků tak došlo až o 10 let později v září 2009 z podnětu EU. Členové Evropské unie potřebovali uzavřít s Lichtenštejnskem smlouvy o zabránění dvojího zdanění, a proto bylo třeba, aby Česká republika (a také Slovensko) navázala diplomatické styky s knížectvím a příslušnou smlouvu následně uzavřela také.
Bilaterální vztahy se úspěšně rozvíjejí v oblasti obchodu, kultury nebo školství. Česká republika čerpá mezinárodní pomoc z tzv. Norských fondů a EEA fondů, mezi jejichž dárce patří i Lichtenštejnsko. Česko-lichtenštejnská vládní komise historiků provedla detailní analýzu více než 700leté vzájemné historie Ćeské republiky a rodu Liechtensteinů a Lichtenštejnska a vydala v roce 2014 podrobnou zprávu. Nevyřešena zůstala otázka konfiskace majetku 37 občanů neutrálního knížectví (z toho 8 členů knížecí rodiny) v roce 1945.
Velvyslankyně Lichtenštejnska byla návštěvou Moravského Krumlova nadšena
Moravský Krumlov 21. června 2018: Znojemský Deník a Česká televize přinesly reportáže z návštěvy lichtenštejnské velvyslankyně Marie-Pii Kothbauer princezny Liechtenstein v Moravském Krumlově (20. 6.) a rozhovory s ní. Dojmy z návštěvy, i reakce české veřejnosti, jsou velmi pozitivní. Zástupci města, Jihomoravského kraje i dotázaní účastníci vernsáže výstavy, si přejí nadále zlepšovat vztahy s rodem Liechtensteinů, jejichž doba vlády v Moravském Krumlově byla obdobím největšího rozkvětu města a regionu. Odkazy na média naleznete níže:
Tomáš Třetina sarosta města Moravský Krumlov provází vzácné hosty před kaplí sv. Floriána (zleva: Tomáš Třetina, Bohumil Šimek hejtman Jihomoravského kraje, J. E. Ivana Červenková velvyslankyně České republiky v Rakousku a Maria-Pia Kothbauer princezna Liechtenstein velvyslankyně Lichtenštejnského knížectví v České republice (foto: Znojenský Deník)
Vernisáž výstavy "Liechtensteinové na Moravském Krumlově"
Moravský Krumlov, 20. června 2018: Za slunného počasí navštívila město Její Jasnost Maria-Pia Kothbauer princezna Liechtenstein velvyslankyně Lichtenštejnského knížectví v České republice, v doprovodu Ivany Červenkové velvyslankyně České republiky v Rakousku, prince Emanuela von Liechtenstein s manželkou Sonjou, Bohumila Šimka hejtmana Jihomoravského kraje a Petra Vokřála primátora města Brna. Byla to první návštěva lichtenštejnských hostů v Morsvkém Krumlově.
Návštěva vzácných hostů začala na vrchu nad městem v kapli sv. Floriána, kde byli přivátáni starostou města Tomášem Třetinou a dalšími zástupci města a farnosti tradičním chlebem a solí a fanfárami. Po projevech a prohlédnutí města z vyhlídky u kaple, se hosté přesunuli ke klasicistní hrobce Liechtensteinů, která se nachází vedle kostela Všech svatých. Zástupci rodu Liechtensteinů se seznámili s historií hrobky a položili uvnitř kaple kytice na památku svých předků.
Na slavnostním obědě v hotelu Rokyten, který pořádal starosta města Moravský Krumlov, zazněla ze strany hostů i hostitelů slova vyjadřující zájem a potřebu navázat na historii Liechtensteinů v České republice, Jihomoravském kraji a městě Moravském Krumlově a vyřešit otevřené otázky, které zatím zůstávají nevyřešeny. Česko-lichtenštejnské vztahy se však neustále zlepšují a obě strany hledí do blízké budoucnosti s optimismem.
Další zastávkou byl moravsko-krumlovský zámek, jedna z nejcennějších renesančních památek na Moravě, s nejrozsáhlejšími arkádami na území České republiky. Zámek, který je v havarijním stavu, čeká rozsáhlá oprava jihozápadního křídla s pomocí evropských fondů (opravy za 129 mil. Kč proběhnou v letech 2019-2022). Město již opravilo z vlastních prostředků několik místností zámku. Celková generální oprava bude stát asi 400 mil. Kč.
Na závěr programu návštěvy zástupců rodu Liechtensteinů proběhla vernisáž výstavy "Liechtensteinové na Moravském Krumlově: 1622-1908, vojevůdci, diplomaté, mecenáši". Za hojné účasti veřejnosti pan starosta, i obě paní velvyslankyně, zhodnotili návštěvu města. J. J. Maria-Pia Kothbauer princezna liechtenstein slíbila, že do Moravského Krumlova znovu ráda přijede. Autor výstavy Ing. Pavel Juřík přítomné seznámil s historií města a s konnceptem výstavy. Upozornil na nejdůležitějších osobnosti rodu a exponáty, které jsou na výstavě prezentovány. Současně všechny vyzval, aby se zajímali o historii, poučili se z ní a neopakovali chyby, aby byli hrdí na své předky a pracovali a žili tak, aby i jeich potomci mohli být hrdi na ně. Za čtyři roky by se v rekonstruovaném křídle zámku mohla konat rozsáhlá výstava ke 400. výročí příchodu Liechtensteinů do Moravského Krumlova a mohla by být otevřena stálá expozice v reprezentačních sálech zámku, která by přilákala turisty k návštěvě renesanční perly, s klasicistní přestavbou.
Připoměl, že Lichtenštejnsko a Česká republika mají jedno společné - stejně vysoký podíl průmyslu na HDP - 42 procent, což je nejvíce na světě. I malá země, jako je Lichtenštejnské knížectví, může být významná. Např. americký kosmický program Apollo by měl několik let zpoždění nebýt lichtenštejnské firmy Örlikon Balzer, která jako jediná na světě dokázala ochránit skafandry kosmonautů potažením tenkou ochrannou vrstvou kovů.
Kaple sv. Floriána nad Moravským Krumlovem se stala první zastávkou vzácných hostů
J. J. Maria-Pia Kothbauer princezna Liechtenstein (druhá zleva) a starosta města Tomáš Třetina v kapli sv. Floriána
Zástupci rodu Liechtensteinů přicházejí k rodové hrobce položit věnce na památku svých předků
Hosté si prohlédli i moravsko-krumlovský zámek, který čeká generální oprava
Výstava v Knížecím domě přináší základní infrormace o rodu Liechtensteinů, jejich moravsko-krumlovské větvi, i o Lichtenštejnském knížectví
Výstava "Liechtensteinové na Moravském Krumlově: 1622-1908, vojevůdci, diplomaté, mecenáši"
Moravský Krumlov 8. června 2018: Město Moravský Krumlov si váží odkazu předchozích generací, proto také odkoupilo zámek pánů z Lipé a Liechtensteinů a s vysokými investicemi ho v příštích letech zrekonstruuje. Město také nezapomíná na šlechtické rody, které se v minulých staletích zasloužily o jeho rozvoj, ať již to byli páni z Lipé nebo knížata z Liechtensteinu.
Právě knížecí a panovnický rod Liechtensteinů vládnoucí v letech 1622 - 1908 na Moravském Krumlově připomene výstava v Knížecím domě. Autor výstavy ing. Pavel Juřík v ní představuje téměř tři století vlády Liechtensteinů, od osobností rodu, až po významné stavby. Opomenuty nejsou ani celkové informace o rodu Liechtensteinů a dnešním Lichtenštejnském knížectví. Mnoho portrétů příslušníků rodu je na našem území prezentováno poprvé
Vernisáž výstavy se koná 20. června 2018 v 15.50 v Knížecím domě náměstí T. G Masaryka 4 v Moravském Krumlově. Vernisáže se zúčastní řada významných osobností z České republiky a Lichtenštejnska. Výstava se koná do 31. října 2018. - Více informací o vernisáži a výstavě naleznete zde: https://www.hs-liechtenstein.cz/plakat_final.pdf
Rudolfem knížetem z Liechtensteinu, nejvyšším hofmistrem císaře Františka Josefa I., v roce 1908 vymřela moravsko-krumlovská sekundogenitura rodu Liechtensteinů. Kníže Rudolf (vlevo) podává ranní hlášení císaři.
Blahopřejeme Jeho Jasnosti k životnímu jubileu
Praha 8. června 2018: V pondělí 11. června 2018 oslaví dědičný princ Alois Liechtensteinu životní jubileum - 50. narozeniny. Historický spolek Liechtenstein se připojuje s přáním zdraví, štěstí a spokojenosti v osobním životě, i při plnění úkolů úřadující hlavy státu.
Dědičný princ Alois z Liechtensteinu
Princ Alois z Liechtensteinu se narodil 11. června 1967 v Curychu jako první potomek a prvorozený syn prince Hanse-Adama II. a jeho manželky Marie Agläe, rozené hraběnky Kinské. Jeho celé jméno je Alois Phillip Maria. Vystudoval gymnázium ve Vaduzu a poté studoval na Královské vojenské akademii v Sandhurstu (přestože Lichtenštejnsko nemá armádu od roku 1868 je neutrální zemí). Šest měsíců sloužil u Coldstream Guardst v Hong Kongu a Londýně. Po skončení této služby studoval práva na univerzitě v Salcburku a studium ukončil v roce 1993 získáním titulu magistra práv. Další tři roky pracoval ve finanční firmě v zahraničí.
Dne 3. července 1993 se dědičný princ Alois ve Vaduzu oženil s Její Královskou Výsostí Sofií vévodkyní Bavorskou. S ní má tři syny a jednu dceru. Do roku 1996 měl na starosti správu financí rodinného majetku.V srpnu 2004 jeho otec vládnoucí kníže Hans-Adam II mu předal úkoly hlavy státu, ponechal si jen některé nejvyší pravomoci, jako přípravu na budoucí samostatnou vládu. Princ je sportovně založen (běh, lyžování). K životnímu jubileu prince vydala Post Liechtenstein sérií poštovních známek.
Dědičný princ Alois z Liechtensteinu s manželkou Sofií a dětmi (2012)
Dědičný princ Alois z Liechtensteinu navštívil Prahu
Společnost Česko-Lichtenštejnsko z. s. zahájila svou činnost setkáním příznivců v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě. Princ Alois z Liechtensteinu se setkal s kardinálem Dominikem Dukou arcibiskupem pražským a primasem českým.
Praha 12. dubna 2018: Téměř dvě stovky hostů přijaly pozvání na recepci, která se konala 11. dubna při příležitosti návštěvy dědičného prince Aloise z Liechtensteinu v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě.Mezi hosty byli politici z centrální i místní úrovně, manažeři, historici, novináři a zástupci šlechtických rodů. K hostům pronesli projevy předseda spolku PhDr. Richard Svoboda, čestný předseda Mgr. Daniel Herman, velvylsnakyně Lichtenštejnska v České republcie J. J. Marie-Pia Kothbauer princezna Liechtenstein a dědičný princ Alois.
Úřadující hlava Lichtenštejnského knížectví připoměla téměř 770 let společné historie českých zemí a rodu Liechtensteinů, i fakt, že obě země mají shodně největší podíl průmyslu na HDP na světě - 41 procent. 20. století zásadně změnilo osudy Evropy a zasáhlo negativně i do česko-lichtenštejnskcýh vztahů po roce 1945. Princ připoměl, že lichtenštejnská strana je otevřena jednání a hledání kompromisu ve věci konfiskace majetku lichtenštejnských občanů. Vyjádřil přesvědčení, že by to bylo k prospěchu obou stran.
Následující den 12. dubna se dědičný princ Alois setkal s kardinálem Dominikem Dukou. Mgr. Marek Pučalík, O. Cr. z Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze je seznámil s hlavními výsledky studie života a díla Marie Terezie vévodkyně savojské, rozené princezny z Liechtensteinu, která je možnou kandidátkou na blahořečení, za své soćiální, chartativní a školské reformy v 18. století. Pan kardinál pak vzácného hosta provedl reprezentačním patrem Arcibiskupského paláce v Praze.
Hosty recepce, která zahájila činnost Česko-lichtenštejnské společnosti, přivítal dědičný princ Alois z Liechtensteinu
Členové ustavujícího výboru Česko-lichtenštejnské společnosti, z. s na recepci konané v Lobkowiczkém paláci v Praze na společné fotografii, zleva Ing. Pavel Juřík, PhDr. Richard Svoboda, Ing. Jana Tepperová, JUDr. Jiří Balaštík, Ing. Martin Plachý
Dědičný princ Alois z Liechtensteinu a kardinál Dominik Duka arcibiskup pražský při setkání v v Arcibiskupském paláci v Praze
Česká a lichtenštejnská olympijská vítězka převzaly medaile z rukou princezny Nory z Liechtensteinu
Pchjongchang 17. února 2017: Ester Ledecká šokovala olympijský svět zlatou medailí ze superobřího slalomu žen. Tina Weiratherová z Lichtenštejnska získala bronzovou medaily a společně se stříbrnou Annou Vithovou z Rakouska převzaly vítězky olympijské medaile z rukou princezny Nory z Liechtensteinu. Život někdy přináší zajímavé situace a jedna z nich se odehrála na zimních olympijských hrách v jihokorejském Pjong-Changu. Při olympijském ceremoniálu vedle sebe stály šampionky z Rakouska, Ćeské republiky a Lichtenštejnska, kterým medaile předala členka Mezinárodního olympijského výboru a předsedkyně Lichtenštejnského speciálního olympijského svazu Nora princezna z Liechtensteinu. Česká a lichtenštejnská státní vlajka stoupaly vzhůru vedle sebe - vlajky zemí, které se v letech 1945 - 2009 vzájemně neuznávaly ...
Navzdory své malé velikosti Lichtenštejnsko patří mezi velmoci v zimních sportech. Na počet obyvatel má největší počet olympijských medailí a medailí z evropských a světových mistrovství. Na zimních olympijských hrách lichtenštejnští sportovci dosud získali 2 zlaté, 2 stříbrné a 6 bronzových medailí - viz: https://en.wikipedia.org/wiki/Liechtenstein_at_the_Olympics
Princezna Nora z Liechtensteinu je mladší sestrou vládnoucího knížete Hanse-Adama II. Narodila se 31. října 1950 v Curychu. V roce 1988 se provdala Dona Vincente Sartorius y Cabeza de Vaca 3. markýze de Mariňo (1931 - 2002), se kterým má dceru Marii Theresii Sartorius (*1992). Princezna se celý život věnuje veřejným projektům v oblasti hospodářství, vzdělání a sportu. Stručný životopis princezny Nory naleznete zde: https://www.olympic.org/hsh-the-princess-nora-of-liechtenstein
Olympijské vítězky v superobřím slalomu žen: zleva Anna Vithová (Rakousko), Ester Ledecká (Česká republika) a Tina Weiratherová (Lichtenštejnsko)
Princezna Nora z Liechtensteinu je mladší sestrou vládnoucího knížete Hanse-Adama II.
(na snímku s generálním tajemníkem OSN Ban-ki Moon)
Korvetní kapitán Johann von Liechtenstein a vzpoura v Boce Kotorské
100. výročí vzpoury v Boce Kotorské je příležitostí k připomenutí životních osudů korvetního kapitána z rodu Liechtensteinů
Praha 13. února 2018: Před 100 lety 27. ledna 1918 vypukla vzpoura námořníků Císařského a královského válečného námořnictva Rakousko-uherského císařství. První nepokoje vypukly mezi námořníky na řadové lodi Habsburg v hlavní základně rakousko-uherského válečného loďstva v Pule. Příčinou byla nekvalitní strava, kterou námořníci naházeli do moře. Vykřikovali přitom protiválečná hesla. Brzy následovaly posádky dalších válečných lodí. Zlepšení stravy vzpouru uklidnilo.
Dne 1. února vypukla vzpoura v přístavu v Boce Kotorské, kde se námořníci zmocnili bitevního křižníku Sankt Georg, vlajkové lodě flotily kontradmirála Alexandera Hansy, který byl zajat i se svým štábem. Námořníci se dožadovali uzavření míru. Vzpoura vypukla i na dalších lodích flotily např. křižnících Kaiser Karl VI. a Novara.
Velitelem moderního a rychlého křižníku Novara byl korvetní kapitán Johann princ Liechtenstein (1873 - 1959), který byl u námořníků oblíben pro svůj lidský a spravedlivý přístup k nim a velitelské schopnosti. Podařilo se mu uklidnit situaci na své lodi a její posádka nakonec od vzpoury ustoupilai. Vzbouřenci z ostatních lodí se pokusili o výsadek na křižníku Novara, kterému varovnými výstřely z pistole kapitán Liechtenstein zabránil. Vzbouřenci se ale nevzdali a křižník Sankt Georg namířil na Novaru svá děla ráže 250 mm. Poté Liechtenstein nechal vyvěsit na stožár rudou vlajku, naoko jako symbol připojení se ke vzpouře, aby ochránil loď a námořníky před smrtící palbou z lodí, které Novaru obklopovaly ze všech stran. Stejně se zachoval i velitel křižníku Helgoland kapitán Erich Heyssler.
Následující den 2. února pobřežní baterie, která se nepřipojila ke vzpouře, začala ostřelovat lodě s rudou vlajkou, které tak označily připojení se ke vzpouře. Zasažena byla obrněná loď Kronprinz Erzherzog Rudolf. Na lodích vypukla panika, na křižníku Novara vyděšené námořníky uklidnil korvetní kapitán Johann von Liechtenstein, který jim ve čtyřech jazycích vysvětlil situaci. Kdo chtěl z lodě odejít, mohl. Tuto možnost využilo asi 200 námořníků. Velitelé vydali rozkazy připravit lodě nenápadně k vyplutí. Kouřící komíny ale upozornily lodě povstalců na tento plán, ale Liechtenstein je ukonejšil informací, že se jedná jen o preventivní přípravy pro případ, že by pobřežní baterie znovu zahájily palbu a bylo by třeba lodě dostat z jejich dostřelu. Poté se na rozkaz služebně nejstaršího důstojníka Heysslera vydaly křižníky Novara, Helgoland a šest torpédoborců do Risanské zátoky.Únik nebyl jednoduchý, neboť vzbouřenci hrozili potopením odplouvajících lodí. Úsilí prince Liechtensteina zabránilo záměru velitele německých ponorek potopit bez varování kotvící lodě vzbouřenců torpédy - tím byl zachráněn velký počet lidských životů.
Vzpoura v Boce Kotorské skončila 3. února 1918, když se vzbouřenci vzdali, pod pohrůžkou potopení jejich lodí německými ponorkami a ostřelování z bitevních lodí Erzherzog Karl, Erzherzog Friedrich a Erzherzog Ferdinand, které vpluly do zátoky. Svým zásahem do vzpoury kapitán Liechtenstein zabránil ještě většímu krveprolití a zachránil stovky námořníků před následným válečným soudem po potlačení vzpoury. Při vyšetřování vzpoury bylo na 800 námořníků vyslýcháno, 432 obžalováno u válečného soudu a 11 bylo nakonec popraveno zatřelením.
Princ Johann von Liechtenstein vstoupil do císařsko-královského námořnictva hned po absolvování gymnázia ve Vídni. Během cvičných plaveb navštívil Austrálii, Singapur, Japonsko nebo Vladivostok. Jako velitel začal svou kariéru na torpédových člunech, ve kterých žili důstojníci i mužstvo v mnohem užším kruhu, než na velkých válečných lodích. V roce 1905 sloužil jako velitel monitoru Dunajské flotily mající hlavní přístav v Budapešti. V Uhrách si také našel manželku, která byla neteří jednoho z povstalců roku 1848 a dcerou budoucího rakousko-uherského premiéra hraběty Gyulla Andrássyho. Liechtenstein zde tedy plnil i politickou roli - sbližování rakouské a uherské šlechty a její připoutávání k habsburskému trůnu.
V letech 1910–1911 sloužil na staniční lodi Taurus, která byla součástí rakousko-uherského diplomatického zastoupení u Vysoké porty v Istambulu. Jeho působení bylo hodnoceno kladně, proto byl v roce 1912 vyslán jako vojenský a námořní atašé do Říma. Jeho úkolem bylo napomáhat udržení spojenectví s nespolehlivým Italským královstvím a současně získat co nejvíce informací o italské armádě a námořnictvu pro případ, že Itálie habsburskou monarchii napadne. Cenné špionážní informace pomohly Rakousko-Uhersku v připravenosti proti budoicím pozemním a námořním útokům italských ozborjených sil. Ani šarn, rozhled a diplomatické schopnosti prince Johanna Liechtensteina nezabránily přechodu Itálie do nepřátelského tábora. Vídeň tuto strategickou změnu čekala a proto ještě před vyhlášením války Itálie vůči Rakousko-Uhersku v květnu 1915 svého vojenského a námořního atašé odvolala.
Na podzim 1915 se vrátil k námořnictvu, kde převzal velení na torpédoborci Wildfang. Z bojových akcí prince Johanna Liechtensteina nesmíme zapomenout uvést jeho skvělé velení skupině torpédoborců ve vítězné bitvě v Otrantském průlivu 15. května 1917. Osobní záznamy korvetního kapitána Liechtensteina o něm hovoří jako o statečném, příkladném a ctižádostivém důstojníkovi, oblíbeném u důstojníků i mužstva. Svou námořní kariéru skončil v hodnosti kapitána řadové (bitevní) lodě (ekvivalent hodnosti plukovníka), ověnčen řadou vysokých vyznamenání. Svou diplomatickou i vojenskou kariérou prokázal, že vysokých hodností dosáhl svými kvalitami, nikoliv urozeným původem. Patřil k nejnadanějším a nejnadějnějším vysokým námořním důstojníkům Rakousko-Uherska, jejichž kariéru předčasně ukončil zánik monarchie. Na konci roku 1918 zastupoval monarchii při jednání o příměří s námořními silami Dohody na Jadranu. Poslední veřejnou akcí prince Johanna byla účast na intronizaci papeže Pia XII. v Římě 12. března 1939, na které zastupoval knížete Františka Josefa II. - hlavu Lichtenštejnského knížectví.
V roce 1906 se princ Johann oženil Marií hraběnkou Andrássy ze Czikszentkirály a Krásnej Hôrky (1886 - 1961), se kterou měl čtyři syny: Alfréda, Karla, Johanna a Constantina. Se svou rodinou žil na zámku Hollenegg v Rakousku a na zámku Zahrádky u České Lípy (Liechtensteinové ho koupili v roce 1897, v roce 1945 jim byl vyvlastněn, přetože byli občany neutrálního Lichtenštejnska). Interiér dnes vyhořelého zámku Zahrádky a domácí pohodu "doma u Liechtensteinů" nám připomínají akvarely Marie Nostitzové z roku 1942 (viz Marie Mostitzová, akvarel jako svědek, Jan Štěpánek 2013) - viz ukázka níže. Památky na prince Johanna Liechtensteina a jeho manželku nalezneme i na zámku Betliar na Slovensku.
Podrobnější informace o životních osudech korvetního kapitána Johanna von Liechtenstein naleznete v časopisu Zprávy památkové péče 2014, roč. 74, čís. 4, s. 329–338., v článku Andreje Žiarovského a Walburgy Vavřinové nebo na Wikipedii: https://cs.wikipedia.org/wiki/Johannes_von_und_zu_Liechtenstein .
Korvetní kapitán Johann princ Liechtenstein byl námořníky oblíbeným důstojníkem
Korvetní kapitán Johann von Liechtenstein byl při vzpouře v Boce Kotorské velitelem moderního křižníku Novara (uveden do služby v roce 1915)
Výřez z akvarelu hraběnky Marie Nostitzové "Salon zámku Zahrádky", která zachytila domácí atmosféru u své tety, rok 1942 (zleva princ Emanuel a Johannes, vpravo princezna Marie) (Jan Štěpánek, Marie Nostitzová, akvarel jako svědek, 2013 str. 22)
Přednáška "Patronka Marie Terezie Savojská" na Univerzitě Karlově v Praze
Praha 11. února 2018: Životu a dílu jedné z největších mecenášek a pravděpodobně největší reformátorky sociálního a školského systému doby baroka v Čechách se věnuje výzkum Ústavu dějin křesťanského úmění Univerzity Karlovy v Praze. Této významné osobnosti se věnuje přednáška Mgr. Petry Oulíkové, která se koná ve středu 14. února v 16.30 hodin v Ústavu dějin umění AV, Husova 4, Praha 1, 1. patro.
Marie Terezie vévodkyně Savojská, rozená kněžna z Liechtensteina (1694–1772) byla statečná a nevšední žena, jež v mnohém předstihla svou dobu. Po smrti svého otce získala středočeská panství Kostelec nad Černými Lesy, Uhříněves, Škvorec a Plaňany..Později přikoupila ještě panství Kounice a Rataje nad Sázavou. Vévodkyně vlastnila nejrozsáhlejší dominium v Čechách. To však po smrti svého manžela (1729) spravovala více jak čtyřicet let pouze z Rakouska. Již nikdy se neprovdala, po celý zbytek života se Marie Terezie věnovala pečlivé správě panství, charitativní a budovatelské činnosti. Zakládala nové kostely, staré nechávala přestavět. Můžeme však vévodkyni Savojskou považovat za významnou donátorku umění, která osobně ovlivňovala volbu umělců či podobu uměleckého díla, nebo především za pragmatickou patronku panství?
Osobnosti paní vévodkyně byla z podnětu HSL věnována výstava v červnu - srpnu 2012 - viz Zpravodaj HSL č. 3/2012 z června 2012 - ke stažení zde: http://www.hs-liechtenstein.cz/newsletter_3_2012cz2.pdf a článek v Archivu zpráv leden 2017 - pořad ČT "Cesty víry" - "Naše paní Savojka": http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1185258379-cesty-viry/217562215500001-vevodkyne-savojska/
Marie Terezie vévodkyně de Savoy-Carignano, hraběnka de Sossoin, rozená princezna z Liechtensteinu, byla velkou dobrodějkou nejen Černokostelecka
Přednáška o liechtensteinském architektovi Karlovi Weinbrennerovi
Valtice 10. února 2018: Muzejní spolek Valtice pořádá přednášku Ing. Jana Pihara ml., která přináší podrobnější informace o životě a díle významného architekta Liechtensteinů Karla Weinbrennera (1856 - 1942). Výslednky půl století jeho práce jsou dodnes na jižní Moravě viditelné, ať již se jedná o o nádraží v Lednici, novou nemocnici ve Valticích, přestavbu kostela Povýšení Sv. Kříže v Lanžhotu, nádraží a školu v Poštorné nebo Jubilejní kašnu v Lednici.
Přednáška se koná ve čtvrtek 15. února 2018 od 18.00 hodin v Galerii Reistna, Břeclavská 1034 ve Valticích. Pozvánka ke stažení je zde:https://www.hs-liechtenstein.cz/unor18_web_weinbrenner.jpg
Půvabné nádraží v Lednici je dílem architeka Karla Weinbrennera
Byla založena Česko - lichtenštejnská společnost, z. s.
Praha 1. února 2018: Dne 1. února 2018 byla do spolkového rejstříku zapsána Česko-lichtenštejnská společnost, z. s. Cílem tohoto nového spolku je podpora a rozvíjení česko-lichtenštejnských vztahů a činností ve všech oblastech společných zájmů. Předsedou spolku byl zvolen PhDr. Richard Svoboda, MBA, místopředsedou JUDr. Jiří Balaštík.
Historický spolek Liechtenstein bude s Česko-lichtenštejnskou společností spolupracovat v oblastech společných zájmů. Hlavním předmětem zájmu HSL je studium historie vztahů Čech, Moravy a Slezska s rodem Liechtensteinů a Lichtenštejnským knížectvím, prezentace poznatků a připomínání odkazu Líechtensteinů ve střední Evropě.
Státní znak Lichtenštejnského knížectví a knížecího rodu Liechtensteinů. Nalezneme na něm i zemské znaky opavského a krnovského vévodství a Slezska.
Přednáška ve Slezském zemském muzeu v Opavě
Opava 1. února 2018: Česko(slovensko) - Lichtenštejnské vztahy prošly v posledních 100 letech složitým vývojem. Od neuznání knížectví ze strany ČSR po roce 1918, přes pozemkovou reformu, která ztenčila majetek knížecího rodu o 2/3, přes navázání diplomatických styků v roce 1938 a jejich de facto přerušení v roce 1945, až po jejich nové navázání v roce 2009. Tomuto zajímavému tématu se věnuje přednáška Kamila Rodana Československo - lichtenštejnské vztahy od roku 1945 do současnosti, která se koná 7. února 2018 od 17:30 v Historické výstavní budově SZM, Komenského 10 v Opavě. Více informací o přednášce naleznete zde: http://www.szm.cz/udalost/542/ceskoslovensko-lichtenstejnske-vztahy-od-roku-1945-do-soucasnosti.html
Tři generace lichtenštejnských vládnoucích knížat: budoucí vládnoucí kníže Hans-Adam II. se synem Aloisem
a svým otcem vládnoucím knížetem Františkem Josefem II. z Liechtensteinu. Všem připadl osudový úkol řešit problém
konfiskace majetku lichtenštejnských občanů v Československu.
Česká republika otevře v Lichtenštejnsku honorární konzulát
Vaduz 29. ledna 2018: Česká republika jmenovala honorárního konzula v Lichtenštejnském knížectvé, stal se jím bývalý místopředseda lichtenštejnské vlády Dr. Thomas Zwieferhofer (nar. 10. 12. 1969). Tento krok potvrzuje dobře se rozvíjejjící bilaterální vztahy mezi oběma zeměmi v oblasti obchodu, kultury a vzdělávání.
Diplomatické styky mezi Českou republikou a Lichtenštejnskem byly obnoveny v roce 2009 poté, co byly 63 let přerušeny. Původně byly diplomatické styky mezi knížectvím a Československem navázány již v srpnu 1938, ale přerušila je okupace Československa v březnu 1939. Lichtenštejnsko nikdy neuznalo vznik Protektorátu Čechy a Morava a za 2. světové války bylo neutrální. Jak ukázaly výzkumy českých historiků po roce 2000,československé úřady si po osvobození ČSR nepřály pokračování v diplomatických stycích, které nebyly přerušeny "de iure", aby mohly být zkonfiskovány majetky lichtenštejnských občanů, na prvním místě členů panovnického rodu. Nezákonné konfiskace (viz Aktuality 2014 - 2017) se staly příčinou přerušení bilaterálních vztahů.
Dr. Zwieferhofer má české předky, kteří přišli do Lichtenštejnska ze Šumavy již v 19. století. Historie a kultura českých zemí ho proto velmi zajímá. V roce 2014 oficiálně navštívi Českou republiku jako místopředseda vlády a ministr vnitra, spravedlnosti a hospodářství a s tehdejším místopředsedou vlády a ministrem financí Andrejem Babišem podepsal dohodu a zabránění dvojího zdanění. „S Českou republikou nás spojuje velké společné historické a kulturní dědictví, které sahá až sedm století zpátky. Jako honorární konzul bych chtěl přispět k dalšímu prohloubení hospodářských vztahů mezi Českou republikou a Lichtenštejnskem." řekl v rozhovoru pro lichtenštejnský deník Vaterland - http://www.vaterland.li/liechtenstein/politik/neuer-honorarkonsul-der-tschechischen-republik;art169,312778. Dr. Thomas Zwieferhofer je společníkem mezinárodní poradenské společnosti FIRST, která sídlí ve Vaduzu.V jejích prostorách bude na jaře slavnostně otevřen honorární konzulát České republiky. Zařadí se tak mezi osm desítek podobných zastoupení dalších zemí v Lichtenštejnsku.
Dr. Thomas Zwieferhofer byl jmenován honorárním konzulem České republiky v Lichtenštejnsku
Perla vídeňského baroka - Liechtensteinský městský palác
Vídeň 11. ledna 2018: Před pěti lety byla dokončena celková rekonstrukce jedné z perel vídeňského baroka - Liechtenstei Stadtpalais - Liechtensteinský městský nebo též majorátní palác. Svým architektonickým pojetím průčelí a vstupu nebo slavnostního schodiště, se stal vzorem pro stavebníky dalších paláců ve Vídni, i mimo ni.
Městský palác Liechtensteinů ve Vídni na Bankgasse 9 je bezesporu perlou vídeňského baroka
Počátky tzv. městského nebo majorátního paláce na Bankgasse 9 sahají do roku 1692, kdy zde začal stavět palác Domenico Martinelli pro hraběte Dominika Kaunitze. Ten ho ale roku 1694 prodal Liechtensteinům. Stavbu dokončil roku 1705 Gabriel de Gabriele, který oproti původním plánům provedl určité koncepční změny. Palác je postaven okolo vnitřního nádvoří a jedno jeho průčelí na Minoritenplatz a druhé, mnohem větší, na Bankgasse. Palác se stal inspirací pro mnohé další šlechtické rezidence ve Vídni, zejména pak jeho vrcholně barokní schodiště. V čele paláce na Bankgasse architekt Martinelli vytvořil první majestátní barokní portál ve Vídni.
Tzv. Majorátní nebo také městský palác se stal výstavním prostorem pro umělecké sbírky knížete Jana Adama Ondřeje I. (1657-1712). Po roce 1807 byla jejich větší část přestěhována do zahradního paláce ve Vídni – Rossau. Všechny muzejní exponáty tam byly přestěhovány okolo roku 1900. Majorátní palác se nepyšnil jen nádherou architektury, fresek, štuků a uměleckých předmětů zde vystavených, vynikal také technickou inovací. Hlavní sál byl technicky zařízen tak, že bylo možné oddělit hudebníky na galerii od panstva otočnými zrcadly, což bylo používáno především u bálů. Tato inovace vzbudila ve své době senzaci.
Interiéry liechtensteinského paláce patří k nejkrásnějším v celé Vídni (taneční sál a mahagonový modrý pokoj)
Ve 40. letech 19. století nechali Liechtensteinové přebudovat reprezentační salóny paláce ve stylu druhého rokoka, zatímco zámek Lednici přestavěli ve druhém tehdy módním stylu – neogoticky. Druhorokokové reprezentační salóny majorátního paláce se staly ve Vídni pověstné svou nádherou a byly centrem společenského života nejvyšší aristokracie habsburské monarchie. I zde se konaly např. plesy a důvěrná jendání vídeňského kongresu v letech 1814 - 1815.
Na samém konci 2. světové války byl palác těžce poškozen za spojeneckých náletů, zejména pádem amerického bombardéru na jeho střechu, po které naštěstí sklouzl a dopadl do nedalekého parku, jinak by škody byly ještě větší. Po částečné rekonstrukci byly některé prostory paláce po 2. světové válce pronajímány jako kanceláře.
V letech 2007 - 2012 palác prošel celkovou rekonstrukcí, která stála knížecí nadaci Liechtensteinů 100 milionů eur. Reprezentační prostory slouží pro společenské a kulturní akce, soukromá apartmá využívá knížecí rodina. Část prostor používá jako kanceláře knížecí nadace a LGT Bank. Městský Liechtensteinský palác je přístupný veřejnosti s průvodcem (ve stanovené dny měsíce).
Kromě městského paláce vlastní Liechtensteinové ve Vídni další barokní perlu – Zahradní palác na Fürstengasse 1. Také tento palác prošel rozsáhlou rekonstrukcí, která mu vrátil jeho původní nádheru. V roce 2004 zde bylo otevřeno Liechtenstein Museum, které se může pochlubit jednou z nejcennějším soukromých uměleckých sbírek na světě (např. 34 obrazů Petra Paula Rubense nebo zlatý rokokový kočár knížete Josefa Václava z Liechtensteinu). Od roku 2011 je muzeum přístupné jen několik dní v měsíci.
Zahradní Liechtensteinský palác na Fürstengasse 1 (Rossau), Herkulův sál je největším palácovým sálem ve Vídni, zlatý kočár polního maršála a vyslance císaře ve Francii knížete Josefa Václava z Liechtensteinu
Více informací o palácích Liechtensteinů ve Vídni naleznete zde: https://www.palaisliechtenstein.com/en/home.html
Video o palácích a uměleckých sbírkách knížecího rodu Liechtensteinů naleznete zde: https://www.youtube.com/watch?v=olvXcJrgAl0
Kníže Hans-Adam II. hledí na rok 2018 s optimismem
Vaduz 3. ledna 2018: Vládnoucí lichtenštejnský kníže Hans-Adam II. poskytl novoroční rozhovor Radiu Liechtenstein. Uvedl v něm, že knížectví jako finanční centrum se vypořádalo s krizovými roky 2008 a 2009 lépe, než očekával. Lichtenštejnsko je, podle jeho slov, ve výborném stavu. "Při pohledu na 300 let zpátky je na tom domácí i zahraniční politika nejlépe." Nezávislost a svoboda země je zajištěna jejím členstvím v mezinárodních organizacích (např. OSN, OBSE, UNESCO). Kromě toho má Lichtenštejnsko "...velmi vzdělané obyvatelstvo, které je velmi kreativní". To vede ke vzniku nových konkurenceschopných firem, které přinášejí na trh nové služby, takže kníže hledí do budoucnosti s velkým optimismem.
Kníže odmítá názor některých, kteří tvrdí, že Lichtenštejnsko má své nejlepší roky za sebou. Hospodářství vždy prochází cykly s obdobím růstu a poklesu. "Určité oblasti finančního centra utrpěly ztráty, např. díky zmírnění bankovního tajemství", ale jsou tu i jiné finanční služby, které jsou na vzestupu. Knížectví má jednu z nejvyšších životních úrovní na světě, ne-li nejvyšší, uvedl kníže Hans-Adam II. Celý rozhovor v německém jazyce naleznete zde: http://www.radio.li/news/artikel/vaduz-fuerst-hans-adam-ii-voll-zuversicht-fuer-2018/
Vládnoucí lichtenštejnský kníže Jeho Jasnost Hans-Adam II. v rytířském sále hradu Vaduz
Představení Lichtenštejnska jako moderní země a role knížecí rodiny
Praha, 3. ledna 2018: V létě 2017 odvysílal rakouská televize ORF zajímavý pořad o knížecí rodině Liechtensteinů a Lichtenštejnském knížectví. Vládnoucí kníže Hans-Adam II., dědičný princ Alois a jeho mladší bratr princ Constantin, zde hovří o roli a zodpovědnosti panovnické rodiny. Její hlavní rolí je chránit práva všech skupin obyvatel knížectví a prosazovat dlouhodovu a stabilní vizi rozvoje knížectví, bez ohledu na aktuální vládní koalici a její krátkodobé priority.
Televizní pořad přináší i informace o nedávno zrekonstruovaném majorátním paláci Liechtensteinů ve Vídni, která byla dokončena v roce 2013 nákladem 100 milionů eur. Pořad je ke zhlédnutí zde: https://www.youtube.com/watch?v=kzsTRPlrYLE. Další informace o knížecí rodině a Lichtenštejnsku naleznete v sekcích Archiv zpráv, Zpravodaj a dalších.
Pohled na hrad Vaduz, který původně střežil brod přes řeku Rýn. Od roku 1938 je oficiálním sídlem hlavy Lichtenštejnského knížectví. Hrad byl přestavěn do dnešní podoby ve stylu romantismu v letech 1905 - 1912 architektem Karlem Gandolphem Kayserem, který pro knížete Jana II. z Liechtensteinu zvaného Dobrý, přestavěl i hrad Šternberk u Olomouce v letech 1886 - 1910.